Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Psychiatr: Nelze říct, že nikdo neselhal

aktualizováno 
Jen pár hodin nechala žít dvě ze svých pěti dětí třiadvacetiletá žena z Třemešné na Tachovsku. Druhé z nich zabila v době, kdy justice rozhodovala o trestu za vraždu toho prvního. Policisté tvrdí, že jejímu hrůznému činu nemohli zabránit (nebyl například důvod ženu stíhat vazebně), sociální pracovnice prý byly také bezmocné: nemohly ženu hlídat čtyřiadvacet hodin denně. Zdá se, že nikdo neporušil předpisy a nikdo (kromě pachatelky samé) nenese na tragédii vinu.
Dětský psychiatr a spoluautor zákona o sociálně právní ochraně dítěte Petr Pöthe však soudí, že někde mezera musela být. "Je alibismus říkat, že nikdo za nic nemůže," míní.

Mohla tedy policie například "zařídit", aby ta žena byla alespoň na čas izolovaná, neotěhotněla a podstoupila nějakou léčbu?
Podle mého názoru skutečně policie v tomto případě nemohla dělat nic jiného. Ale ta žena byla evidentně riziková a sociální pracovníci či lékaři jí měli věnovat takovou pozornost, kterou potřebovala: měla být pod maximální kontrolou, měla být vyšetřena a třeba i nedobrovolně léčena. Po smrti prvního novorozence se zřejmě okolí o její případ přestalo zajímat - dítě bylo přece mrtvé, zájem skončil.

Jak se podle vás mohlo takové tragédii předejít? Důslednější kontrola? Sociální pracovnice se hájí tím, že se k budoucí matce nemohly nastěhovat a čekat, až porodí...
Hlídat jako policajt nepomůže, to není samozřejmě řešení. Bylo jí ale potřeba odborně poradit, pomoci překonat problémy.
V jiných zemích vědí, že nepomůže takovou osobu jen odsoudit, ale spíš zajistit, aby se nic podobného už neopakovalo.

Všichni zainteresovaní však tvrdí, že víc udělat nešlo...
To se dá říct vždycky, ale prostě někde nějaká mezera je.
Například v Anglii v roce 1972 zabila matka svou retardovanou dceru, i přesto, že ta rodina byla evidovaná jako riziková, docházeli tam psychiatři i sociální pracovnice. Přesto se to nakonec stalo. Ten případ se hodně medializoval a rozpoutala se celonárodní diskuse o příčinách. Zpočátku se také všichni shodovali, že nikdo - lidé ani systém - nepochybil či neselhal. Pak se ale pod drobnohledem veřejnosti všechno krok po kroku analyzovalo a nějaké skulinky se přece jen našly. Všechny ty debaty nakonec vyústily v několik nových předpisů, o něco později byl dokonce vydán zcela nový zákon o dětech. Mělo to také vliv na sociální pracovníky sami začali vyhledávat rizikové rodiny, snažili se opravdu pomoct těm, kteří to potřebují, a nejen kontrolovat ty, kteří jsou v evidenci.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

V ubytovně pro 105 lidí žijí jednotlivci i rodiny, které nemají kam jít....
V Moravské Ostravě žádají konec ubytovny. Nájemníci prý hlučí, fetují a kradou

Několik set obyvatel rezidenční čtvrti okolo restaurace Slunečnice v Moravské Ostravě má obavy. Sepsali petici, ve které žádají zrušení ubytovny v Sadové...  celý článek

Vody je méně. Zákaz odebírání vody platí také pro oblast u osady Pekla poblíž...
Potoky u Varů slábnou, vodohospodáři zakázali brát z nich vodu

Vodohospodáři z Povodí Ohře vyhlásili zákaz používat povrchovou vodu, která napájí zdroj pitné vody, přehradu ve Stanovicích. Lomnický potok i jeho přítoky...  celý článek

Vyhýbání vozů mezi Opatovcem a Zádolkou.
VIDEO: Stovky kamionů devastují silnici u Třebové, místním ničí domy

Na hranici sjízdnosti je už několik měsíců objízdná trasa pro kamiony, které míří do překladiště v České Třebové. Silničáři proto musejí nejhorší díry zalévat...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.