"Tím, že je pes na vodítku, může se zabránit jeho týrání. Když se zaběhne svému majiteli, strádá," argumentoval už dříve mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
Argumentace i vyhláška jsou nesmyslné a nelogické. Především - pokud někdo venčí psa bez vodítka v městě, kde to není zakázané, pokutu dostat nemůže, přestože rizika onoho strádání, o kterém hovoří doktor Buben, nejsou při zaběhnutí zvířete o nic menší, než když se pes ztratí ve městě, kde je venčení bez vodítek zakázané.
Další nesmysl je to, že plné dodržování nové vyhlášky opět povede k týrání - alespoň u těch psů, kterým je městskou vyhláškou venčení bez vodítka zakázáno. Protože nechávat psa jen na vodítku, nenechat ho vyběhat, je také týrání.
Jsem majitelem feny plemene, které se nemůže ve městě - mezi lidmi - bez vodítka venčit, ani když je to povolené. Vrážela by totiž do lidí a brala jim tašky, je to argentinská doga, a ty nejsou moc ohleduplné.
Proto - neboť v Praze 6 je lidí většinou dost - chodíme v noci do struhy, kde se může alespoň bez vodítka projít a kde se to smí, a také Kačenku alespoň jednou za čtrnáct dní vyvezu někam za Prahu, nejlépe do lomu, a nechám ji dosyta a do únavy vyběhat.
Pokud bude mít starší člověk, který nemá auto, ve městě, kde je venčení bez vodítka zakázáno, nějakého ohleduplnějšího psa, pak bude jeho zvíře na vodítku celoživotně - a to je větší týrání než strádání, které mu hrozí v případě zaběhnutí se.
Nový zákon je prostě jen další článek ocelového řetězu, kterým se snaží občany vláda spoutat. Nehledejme v něm logiku.
