vysloveno fazy. Být nevzdělanější než televizní reklama, to už zní opravdu dost potupně. Takže si zkusme odpovědět, co to cizí slovo vlastně znamená. Začneme, jak jinak, u matematiky. Ta se občas ocitá v trochu schizofrenní situaci. Předpokládá se o ní, že dovede nabídnout přesné a jednoznačné nástroje pro popis světa, a přitom ten svět přesný ani jednoznačný nebývá. Matematika pak musí poskytnout spolehlivé metody pro zacházení s nespolehlivou realitou. Slouží jí ke cti, že to dovede. Už dost dlouho rozvíjí teorii pravděpodobnosti pro popis náhody, a zdálo se, že s tím vcelku vystačí. Pak ale přišel rozvoj počítačů, matematické modely se během krátké doby začaly týkat mnoha jevů, o které se do té doby matematika nestarala, a vynořila se potřeba matematicky popsat i to, co není přesně vymezeno. Třeba takové vágní pojmy jako "přiměřený plat", "častý výskyt" nebo "normální teplota" nemají a hlavně v zásadě nemohou mít přesné hranice. Některou teplotu budeme považovat za "normální", jinou ne, ale budou i teploty, u kterých nikdy nebude tak docela jasné, do které kategorie patří. Většinou do každé "tak trochu". Před nějakou dobou, přesněji v roce 1965, se objevila matematická teorie, která zkusila nabídnout nástroje pro popis takové vágnosti. Matematikové vytvořili název "fuzzy množiny". To do té doby málo užívané slůvko "fuzzy" znamená něco jako "matný", "mlhavý" nebo "rozmazaný", což celkem vystihuje podstatu věci. Formální matematické zacházení s fuzzy množinami se pro práci s vágními pojmy docela osvědčuje. V technické praxi se hodně prosadilo třeba v regulačních (automatických) systémech, takže v takovém Japonsku už jsou běžně k dostání fuzzy (automatické) fotoaparáty, videokamery, holicí strojky a také ony pračky. To, co považují za vágní, je pro ně "bílost" nebo "barevnost" prádla. Po spuštění prý taková japonská pračka napřed několikrát nasucho protočí buben, zvláštní čidlo několikrát změří, jaké (přesněji, jak moc bílé) prádlo se objevuje navrchu, mikročip provede výpočty a sám zvolí nebo upřesní teplotu vody a prací program. To je celé. Pokud máte doma onu inzerovanou fuzzy pračku, měla by fungovat nějak takhle. Pro technické nadšence bude zajímavé, že právě oni Japonci už několik let dělají pokusy s modelem vrtulníku, který sám reguluje chod vrtulí podle vágně zadaného směru letu ("dopředu", "mírně vpravo" a podobně) a proměnlivého směru větru. Prý to docela funguje, i když nevím, jestli by si tvůrci celého zařízení už dnes do takového vrtulníku sedli. Ale kdo ví, čím budou lidé létat za nějakých padesát let.
Autor je ředitelem Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR
- pátek 23. února 2001
