Koncem února 1991 zažil západočeský Libkov rasovou válku. Zůstala po ní také první oficiální oběť rasového násilí u nás. Podle zprávy tehdejší Veřejné bezpečnosti (VB, předchůdce dnešní policie) přes třicet mladíků ubilo k smrti místního Roma Emila Bendíka a další tři lidi zranili.
Všechno začalo 22. února v sedm hodin večer v jedné klatovské restauraci. "Skupina přibližně třiceti mladých osob se shromáždila navečer v baru Beseda s tím, že vyhledá osoby romského původu Emila Bendíka, jeho otce Emila Bendíka a Jiřího Jano," uvedl tehdejší vyšetřovatel ve spisu.
Mladíci údajně měli s trojicí nevyřízené účty, snad se před tím i postrkali. Předseda senátu Pravoslav Polák, který o dva roky později skinheady soudil, uvedl, že Romové byli konfliktní lidé.
Tehdejší žalobce tvrdil, že první útok na místní Romy provedli mladíci P. B. a P. Š už o den dříve. Následující den se podle ČTK po Klatovech rozšířila fáma o chystané odvetě.
Žhářský útok ve VítkověPolicie obvinila čtyři lidi z pokusu o vraždu |
Skinheadi Romy vyhledali v Pražské ulici a křičeli, aby vylezli ven. Sestra Jiřího Jano Alena Zaoralová proto zavolala na pomoc příslušníky Veřejné bezpečnosti. Mladí muži se šesti policistů na čas zalekli a odešli.
Jak se později ukázalo, pouze se schovali do zaparkovaných aut. Na Romy si počkali, když přecházeli z bytu v Pražské ulici o kus dál, do jiného bytu. "Cestou autohlídka spatřila na větší vzdálenost, že skupinu Romů počali honit muži, kteří vyskákali ze zaparkovaných automobilů," uvedl vyšetřovatel.
Romům nepomohla změna úkrytu
Situace se na chvíli uklidnila. Ale jen do doby, než operační důstojník tísňové linky 158 přijal hlášení o požáru v domě, do kterého se Romové přemístili. Když na místo dorazila policie, útočníci už byli pryč a přízemí v plamenech. Vyděšení Romové byli zabarikádovaní v bytě. Jeho okna vymlácená, vstupní dveře do domu vykopnuté.
|
Hlídka libkovských policistů si nevšimla žádné podezřelé okolnosti nebo skupiny neznámých lidí. Nic nenasvědčovalo tomu, že za několik minut do malé obce mezi Klatovy a Domažlicemi pojede sanitka pro těžce zraněného Emila Bendíka.
Tři minuty po návratu na oddělení policejní hlídka znovu sedala do auta a vyrážela do Libkova, tentokrát posílena o jednoho vojáka z Pomocné stráže VB.
"V hostinci se nacházel zraněný Emil Bendík. Z dalšího průběhu vyšetřování vyplynulo, že po odjezdu hlídky obklíčila skupina útočníků, kteří přijeli z Klatov, dům č. 12 v Libkově," napsal vyšetřovatel do spisu.
Bendíka umlátili po honičce obcí
Přes třicet skinheadů dům patřící místním Romům demolovalo. Když z vybitých oken tři Romové ve strachu vyskočili, agresoři je začali pronásledovat. Dvaadvacetiletého Bendíka dostihli, srazili k zemi a mlátili tyčemi hlava nehlava.
Mladý Rom zemřel o dva dny později v nemocnici na krvácení do mozku a tukovou embolii, která někdy provází zlomeniny, především dlouhých kostí nebo pánve.
Za jeho smrt a pogrom odsoudil 19. března 1993 soudce Pravoslav Polák skupinu osmadvaceti útočníků. Byli obviněni z trestných činů ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, porušování domovní svobody a výtržnictví.
Deset obviněných dostalo nepodmíněné tresty odnětí svobody od šestnácti měsíců do sedmi a půl roku. Nejvyšší trest Polák uložil dvěma obviněným P. Š. a J. V., které uznal vinnými z ublížení na zdraví. Část odsouzených vyvázla s podmínkou.