Německo naplní závazky nadiktované vítěznými mocnostmi Dohody dvaadevadesát let po své porážce. Uhradí 70 milionů eur (1,7 miliardy korun), poslední splátku úroků z dluhopisů, které vydalo v letech 1924 a 1930, aby získalo hotovost na gigantické reparace.
"Je historickou kuriozitou, že versailleská smlouva má ještě dnes finanční dopad," řekl listu Spiegel historik Gerd Krummeich, který se zabývá první světovou válkou. Německo bylo ve Versailles označeno za jediného viníka první světové války a zavázalo se ke splacení 269 miliard zlatých marek, ekvivalentu 96 tisíc tun zlata.
Ve dvacátých letech astronomické reparace přivedly německou ekonomiku k bankrotu. V roce 1929 byly sníženy na 112 miliard zlatých marek, ale již o dva roky později Německo jejich splácení zastavilo kvůli globální ekonomické krizi.
Reparace jako symbol ponížení Německa
Reparace se staly velkým tématem Adolfa Hitlera v jeho boji o duši německého národa. Během své kampaně využil široce rozšířeného odporu veřejnosti vůči versailleské smlouvě. Nikdo se proto nedivil, že po svém nástupu do funkce kancléře v roce 1933 splátky reparací již neobnovil.
"Hitler se dostal k moci, protože lidem slíbil, že tuto nespravedlnost odčiní. 'Tuto válku nakonec vyhrajeme, versailleskou smlouvu roztrhám na kusy a Německo obnovím v jeho bývalé velikosti,' sliboval Hitler. Němci byli hrozně frustrováni a reparace se staly symbolem jejich ponížení," vysvětluje Krummeich.
Po druhé světové válce se Západní Německo v Londýně zavázalo ke splácení úroků z dluhopisů vydaných Výmarskou republikou. Dluhopisy si pořídila řada soukromých investorů a vlád mnoha zemí včetně Spojených států.
Podle londýnské dohody bylo vyplacení části reparací podmíněno sjednocením obou částí německého státu, k němuž došlo v roce 1990. Po pádu berlínské zdi znovusjednocené Německo krátilo dluh v ročních splátkách. Poslední z nich uhradí právě v neděli 3. října.
