Kosterní pozůstatky objevil na východním břehu Nilu na severu Súdánu už v roce 1964 slavný americký archeolog Fred Wendorf. Těla 59 předchůdců člověka ležela v hrobech na místě dnes známém jako pohřebiště Džebel Sahábá. Na cenné kosterní pozůstatky se v uplynulých letech zaměřili antropologové z univerzity ve francouzském Bordeaux.
Kam se poděla "čistá rasa"? Dnešní lidé jsou směs různých druhů |
S použitím nejmodernějších postupů objevili na kostrách celou řadu stop po zásazích hrubě opracovanými kamennými šipkami, píše server The Independent. Podle vědců se jedná o potvrzení předešlých spekulací, že nález koster je důkazem vůbec prvního velkého válečného konfliktu v dějinách lidstva. Výzkum ukázal, že oběti byly napadeny nepřátelskými útočníky a následně pohřbeny vlastními lidmi do předem připravených hrobů. Na základě stáří jednotlivých koster lze navíc stanovit, že osadníci nezemřeli po jednorázovém útoku, ale v rozpětí několika měsíců až let.
Svůj vlastní výzkum s ještě zajímavějším výsledkem vedli výzkumníci z Velké Británie a Spojených států. Zjistili, že jedním z možných motivů konfliktu mohly být rasové odlišnosti. Oběti totiž pocházely z řad původní subsaharské populace, která je předchůdcem dnešních Afričanů černé barvy pleti. Původ útočníků lze podle vědců stanovit o něco málo obtížněji. Na základě výzkumu si však myslí, že pocházeli ze zcela jiné rasové a etnické skupiny – zřejmě ze severu Afriky či z řad Evropanů žijících u pobřeží Středozemního moře.
Válku mohl vyvolat i nedostatek zdrojů vody
Obě skupiny sice patřily k druhu Homo sapiens, vypadaly však velmi rozdílně, a to jak po fyziologické stránce, tak po kulturní a lingvistické. Obyvatelé subharských oblastí měli dlouhé končetiny, relativně krátké trupy, oblá čela a nápadně široké nosy. Agresoři naopak měli poměrně krátké končetiny, delší trup a plošší tváře. Podle historiků byla oblast na severu Súdánu častým dějištěm srážek mezi těmito odlišnými skupinami.
Boje motivované rasou jsou však jen jednou z možných variant dlouhého válečného konfliktu v těchto oblastech. Ty totiž mohly pohánět i klimatické změny, konkrétně růst teploty a s tím spojené vysychání zdrojů vody. Kmeny tak byly nuceny putovat k velkým vodním zdrojům, jakým byl například Nil. Podle vědců bylo jen otázkou času, než masivní příliv lidí do relativně malé oblasti vyvrcholil v násilí a boj o vodu.
