Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

První muž přeplaval Atlantik

aktualizováno 
Q u i b e r o n, P r a h a - Pro Bena Lecomta to byly týdny plné vody, bolesti, a hlavně plaveckých temp. Tisíců, statisíců temp. Tolika, kolik jich je třeba k přeplavání Atlantiku. Včera udělal ta úplně poslední a stal se prvním člověkem, který doplaval z Ameriky do Evropy. Dva a půl měsíce měl pod sebou jen mořskou hlubinu, kolem sebe samotu a před sebou nekonečné kilometry, jejichž počet mu bral kuráž. Při plavání na ně myslel, i když nechtěl. "Snažím se nemyslet na tu dálku, co mám ještě urazit, ale svůj mozek neuhlídám. Vzdálenost mě děsí," vzkázal Lecomte šestadvacátý den cesty, kdy nebyl ještě ani v polovině. Ale jeho motivace byla silná. Plaval o čest, také o rekord, a hlavně pro peníze na léčbu rakoviny, na niž zemřel jeho otec. Získal na 200 000 dolarů.
Od 16. července, kdy z pláže v Hyannis v americkém státě Massachusetts vstoupil do vln, urazil 5463 kilometrů v rozbouřeném oceánu. Po celou dobu popisoval cestu a odpovídal na dotazy, protože byl se světem spojen internetem. Co je pro něj nejhorší? "Ani nepohodlí, ani monotónnost, nejvíc mě ničí opuštěnost," odpověděl Lecomte před několika dny elektronickou poštou. Výkon, který včera šťastně skončil, nezačal dobře. Lecomte v prvních minutách zabloudil. V mlze a zmatku se pustil za nesprávnou lodí a nabral špatný směr. "Ale všichni věděli, že nechci plavat do Jižní Ameriky, a tak si mě zase rychle našli," řekl tehdy Lecomte.
Ale ani konec nebyl žádný med. "Strašná zima. Jediné, co mě hřeje, je pocit kdesi uvnitř, že už jsem tak blízko k domovu," sdělil Lecomte 18. září, šestašedesátý den plavání. "Mám pocit, že už neplavu, abych někam dorazil, ale proto, abych se trochu zahřál." Lecomte v závěru kvůli zimě plaval jen šest hodin denně. "Když jsem ve vodě déle, dostávám pak křeče okamžitě, jakmile se přestanu jen na okamžik pohybovat," vysvětlil. Z Lecomtova popisu bylo zřejmé, že každý záběr je malou bitvou mezi tělem a hlavou, svárem odevzdanosti a vůle. "Koncentruji se vždy na jedno tempo. Pak myslím na to další, pak na další." Jedenatřicetiletý Francouz, který včera kvůli zimě doplaval v rukavicích a dvou neoprenových kombinézách, však nebyl úplně sám. Doprovázela ho dvanáctimetrová plachetnice s dvoučlennou posádkou. Lecomte, vybavený velkou ploutví pro obě nohy a účinným zařízením na odpuzování žraloků, ani neplaval celou dobu. Nešlo by to. Každý den strávil ve vodě šest až osm hodin, zbytek odpočíval na lodi. Pravidla sportovního výkonu zněla, že plachetnice se bez motoru a bez plachet nechá jen unášet proudem. Mnohokrát myslel na to, že se vzdá. Jednou, když mu bylo nejhůř a byl plný osamění a stesku po pevné zemi, rozhodl se pro malou "objížďku" přes Azory, kde několik dní nabíral sílu, váhu a ducha. "Toužil jsem vidět nějakou rostlinu nebo strom. Byla to úplně fyzická potřeba," řekl Lecomte. Od poloviny července, kdy se ponořil do chladných vod Atlantiku, byl skoro každý stejně těžký - a jednotvárný. Každý den ráno snídaně, pak do vody, potom odpočinek a oběd, potom znovu do vody, svačina, nato odpočinek a někdy ještě jednou do vody. Odpočíval tak, jak musí odpočívat člověk, který plave přes oceán. Aby rozhýbal ztuhlé tělo a vytřásl ze svalů únavu, šlapal ještě na rotopedu, který měl na plachetnici. Jedl jako zápasník sumo. Lecomte, velmi štíhlý muž, spořádal každý den potraviny s výživnou hodnotou 8000 kalorií. "Přestože jsem 'čokoholik', po prvních dnech jsem se kupodivu nemohl na sladkosti ani podívat." Ačkoliv byl ve slané vodě, chutnaly mu nejvíc slané věci. "Chipsy, ty teď přímo miluju," řekl. Potravou však mohl být také on sám, neboť kolem něho kroužili třímetroví žraloci. Žádný mu neublížil, jeho ochrana, zařízení vydávající elektrické impulsy, se ukázalo být spolehlivé. Na medúzy však neplatilo. Byl od nich popálený v obličeji, a kůži mu navíc rozežírala mořská voda. Ale ukrajoval kilometr za kilometrem. Než se dostal do Golfského proudu, deptalo ho, jak pomalu postupuje. Ale když jej proud začal postrkávat, urazil za den i sto padesát kilometrů. Když včera lezl naposledy do vody, aby uplaval závěrečnou etapu, řekl: "Plavu, plavu, plavu - a najednou jsem doma."


Témata: Dolar, NATO, Živnost

Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Figuríny s oběšenci se objevily v úterý ráno 22. října na pražském Klárově
ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post. Fotbalové paměti. To jsou témata zápisníku...  celý článek

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.
ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj proti drogám selhal. To jsou témata...  celý článek

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.