"Nevzpomíná a nemluví se mi o tom vůbec dobře," řekla. "Pouštěla jsem sednout těhotnou paní, co ji potom poranila ta kovová tyč a co pak porodila v nemocnici císařským řezem miminko."
Cestující: Některé věci nezapomenu už asi nikdy
Sama vyvázla jen s pohmožděninami. "Pořád se mi vybavuje hrozný náraz, pak křik, krev a panika," říká žena, která z Vřesiny dojíždí do Ostravy do práce.
Chtělo se jí jet znovu po té trati? "To víte, že moc ne, ale nemám na vybranou, musím se nějak dostat domů. Nemůžu se přece bát pořád a snad ty nejhorší vzpomínky časem zmizí. Ale na některé věci, které jsem okolo sebe viděla, nezapomenu do smrti."
Když ve Vřesině, několik stovek metrů za místem, kde se tramvaje střetly, vystupuje, poprvé se trošku usměje a řekne: "Klepou se mi hrozně kolena. Ale už to mám za sebou."
Jiří Kerber si sedá dopředu, má tam už řadu let svoje místo. "Když je volné, sedám si jenom tam," usmívá se. Nechybělo mnoho a mohl být mezi cestujícími, kteří seděli v tramvajích, co se srazily.
"Jezdím tím spojem dvakrát týdně, ale ten den zrovna ne. Naštěstí." A nemá z první jízdy po neštěstí na té trati zvláštní pocit? "Ani ne, říkám si: to se přece už nemůže zopakovat."
Když vůz míjí místo, kde se před deseti dny tramvaje srazily, lidé uvnitř na chvíli ztichnou. U jednoho ze sloupů je několik velkých kytic chryzantém.
První tramvaj, která po deseti dnech výluky vyjíždí na trasu Ostrava-Kyjovice, řídí Květa Gájová. "Ne, nedostala jsem to příkazem, prostě to na mě vyšlo podle dlouhodobého rozpisu," říká řidička. "Je strašné, co se tady stalo, ale jedeme dál, nic jiného nám nezbývá," dodává.
Na místech takzvaného křižování, kde dosud musel řidič jen počkat, až dojede tramvaj z protisměru, teď řidič musí zavolat z mobilu dispečerovi a zeptat se ho, zda může vyrazit na trať.
Řidič se musí hlásit dispečerovi a počkat na povel
Pak ještě musí dálkovým ovladačem vypnout oranžové blikající světlo, signalizující místo, kde musí počkat na křižování.
Nahlásí do telefonu číslo spoje a místo, kde tramvaj stojí, pak si vyslechne povel k vyjetí, zahlásí "Rozumím" a odjíždí... "Kdyby náhodou nefungoval mobil, může řidič použít traťový telefon, a kdyby ani ten nebyl v pořádku, má ještě možnost rádiového spojení," říká pracovník dispečinku, který řidičku na první jízdě tragického úseku doprovází.
Posledním z opatření je snížení rychlosti tramvají z šedesáti na čtyřicet kilometrů v hodině v místech, kde to vyžaduje méně přehledná trať.
Mezi zastávkami Krásné Pole a U Obory se najednou vpředu v prvním voze rozlehnou zpod tramvaje silné rány. "Sakra, šutry na kolejích, to je nebezpečnější než křižování," hartusí pracovník dispečinku.
Když tramvaj přejede osudné místo a pak míří mezi stromy na konečnou, nálada ve voze se trochu uvolní. "Mám tady chatu, už padesát let tu jezdím, teče tam železitá voda, to je něco jiného než ta chlorovaná, zvu vás všechny na kafe," volá rozjařeně chatař.
