Válečný konflikt prožila v gruzínské metropoli Tbilisi. "Žijeme na různých místech, ale vždy v dostatečném bezpečí," přiblížila Metru devětatřicetiletá Nizozemka, která letos přijala gruzínské občanství.
Když se však ruské tanky blížily k předměstí hlavního města, byla vyděšená. Současně nevěřila, že by Rusko zašlo tak daleko.
"Tehdy přece celá Gruzie mávala bílými vlajkami a volala po příměří," popsala situaci v kritických dnech. "Je smutné, že někteří lidé tvrdí, že se to stalo naší vinou" podotkla s tím, že podle ní tvoří tito lidé menšinu. "Většina chápe, co se 7. srpna v Gruzii stalo."
Roelofsová absolvovala studium na Institutu zahraničních jazyků v Bruselu a na Mezinárodním institutu lidských práv ve Štrasburku, kde také v roce 1993 potkala budoucího manžela Šaakašviliho, s nímž má dva syny.
"Mladšímu nejsou ještě ani tři roky, takže naštěstí nemůže rozumět, co se děje. Staršímu je třináct a všechno sleduje přes televizi, internet a z doslechu od příbuzných," popsala.
A až se jednou ruská armáda z Gruzie stáhne, bude Gruzii čekat spousta práce. "Zkontrolujeme, zda tu nezůstal ani jeden voják, zda tu neuložili miny, nenechali bomby či radioaktivní materiál. A taky, zda neotrávili pitnou vodu. Nebylo by to totiž poprvé," přiblížila Roelofsová.