Sandra Elisabeth Roelofsová se narodila v roce 1968 v nizozemské obci Terneuzen. Ve třiadvaceti letech zakončila červeným diplomem studia překladatelství a přihlásila se na kurz zaměřený na lidská práva v Štrasburku. Plánovala, že odjede s humanitární organizací pomáhat do Somálska. Její plány však vzaly brzy za své.
Na kurzu potkala pohledného černookého mládence jménem Michail Saakašvili a zamilovala se do něho.Výmluvný a vášnivý Gruzínec ji přemluvil, aby s ním odjela do New Yorku, kam se dostal na prestižní Columbia University. Sandra si v USA našla práci pro právní firmu a temperamentního Saakašviliho si vzala.
V roce 1996 se manželé přestěhovali do Gruzie a Sandřin muž se zapojil do politiky. Sandra se v novém bydlišti nenudila. Pracovala pro Červený kříž a nizozemský konzulát, později začala radit firmám ze své rodné země, které chtěly v zemi na Kavkaze investovat. Vše se změnilo v roce 2003.
Revoluce růží
Vláda bývalého ministra zahraničí SSSR Eduarda Ševarnadze dlouhodobě selhávala v boji s korupcí a chudobou a Gruzínci ji v nekrvavé "revoluci růží" svrhli. O rok později byl Saakašvili zvolen prezidentem. Během kampaně byla Sandra vždy po jeho boku, zdravila se s občany na vesnici i v Tbilisi. Gruzínci jí dokonce mohli vidět, jak v televizi hraje na varhany. (o volební kampani více zde)
Při oslavách volebního vítězství ji šestatřicetiletý Saakašvili pozval na pódium. Sandra si okamžitě získala srdce místních novinářů tím, že manželovým příznivcům poděkovala plynnou gruzínštinou. Kromě jazyka své nové vlasti ovládá také angličtinu, němčinu, ruštinu a francouzštinu, kterou několik let vyučovala na univerzitě v Tbilisi.
"Jsem velmi šťastná, že se nám tento sen splnil. Miša je připravený, plný energie a naděje. Vytvoří nový svět," řekla tehdy šťastná manželka nového prezidenta. Před Saakašvilim ale byly náročné úkoly. Kromě korupce a chudoby to byl především problém separatistických území.
Válka s Ruskem
Zatímco rebely v Adžárii u hranic s Tureckem se mu podařilo zkrotit, problémy v Jižní Osetii a Abcházii, kde má silný vliv Rusko, eskalovaly. A novopečená první dáma nezůstala stranou. Vyrazila do gruzínské vesnice v Jižní Osetii, ale jednotky separatistů její automobil vrátily. Nevzdala se, nasedla do helikoptéry a vydala se na území rebelů. Výlet odhodlané Sandry tak zvýšil napětí mezi separatisty a centrální vládou.
V srpnu 2008 Saakašvilimu s odbojným regionem došla trpělivost a do Jižní Osetie poslal vojáky. Rusové nečekali s odpovědí dlouho. Gruzie byla v následné válce rychle poražena. "Rusové invazi připravovali. Proč by si malá země jako Gruzie začínala? Kdyby nezasáhla EU a USA, vládli by nyní v Tbilisi ruští generálové," hájila Sandra politiku svého manžela. (více o Sandřině reakci zde)
Když utichly zbraně, zaměřila se Sandra na pomoc 20 tisícům válečných uprchlíků. Její charitativní organizace SOCO, která se původně orientovala na starobince a sirotčince, rozdávala deky a oblečení. První dáma také založila rozhlasovou stanici vysílající klasickou hudbu. Věří, že Mozart a Bach uprchlíky aspoň trochu utěší.
Tradice silných gruzínských vůdců
Po konci války také vyšli do ulic prezidentovi odpůrci. Saakašvilimu vyčítali nejen prohranou válku, ale i uzurpaci moci, potlačování opozice a nedemokratické vládnutí.
"Tyto obvinění proti němu používají jako zbraň, ale pro takové řeči není mnoho důvodů. V situaci, v jaké se Gruzie nachází, samozřejmě potřebujeme vládu pevné ruky. Je třeba mít zemi pod kontrolou," hájí Sandra svého manžela. Po nástupu svého manžela do funkce dokonce prohlásila, že Saakašvili pokračuje v tradici silných gruzínských vůdců, jako byli Stalin a Berija.
Sandra dal svému manželovi dva syny. V gruzínské společnosti tradičně orientované na rodinu se jí daří udržovat duch nizozemského liberalismu a mezi obyvateli kavkazské země platí za celebritu. Gruzínky pozorně sledují, v čem se první dáma objeví na veřejnosti.
Pro mnoho Gruzínců je jejich nizozemská první dáma jako mýtická postava Matky Kartlis, jejíž socha se tyčí nad Tbilisi. Monumentální socha vítá pohárem vína ty, kteří přichází v míru. Ve druhé ruce svírá meč, kterým hrozí nepřátelům Gruzie.
|
Gruzie |
