Úžasné hory pohoří Hindukúš obepínají široké údolí v okolí Fayzabádu na severovýchodě Afghánistánu. Polorozbořené budovy u provizorního polního letiště zabraly kozy, které hluk leteckých motorů od pastvy nevyruší.
"Je to pohádka. Ty nádherné hory vám vynahradí všechny útrapy i odloučení od rodiny," říká Pavel. Jeden ze čtyřiceti prostějovských průzkumníků, kteří od března v této odlehlé hornaté provincii Afghánistánu operují v rámci mírových jednotek ISAF pod velením NATO.
Jednotka působí v celé provincii Badakšan. Čeští vojáci tady chrání takzvaný provinční rekonstrukční tým, který se podílí na obnově země, poznamenané desítkami let válek. Afgháncům týmy pomáhají s opravami silnic, obnovou zdejších škol, zavlažovacích kanálů nebo se zdravotní péčí.
Drsné podmínky uprostřed hor
Z letiště je to na základnu asi kilometr kamenitou krajinou, který zvládnou jen terénní vozy. "Zpevněné cesty tady neexistují, když zaprší, změní se v bahno," konstatuje velitel českých průzkumníků Miroslav Vybíhal.
Základna jakoby do stovky let nepozměněné přírody ani nepatřila. Trčí v rovinatém údolí mezi horami.
Vojáci a celý rekonstrukční tým má na starost zhruba 40 tisíc čtverečných kilometrů v pohoří Hindukúše. "Z devadesáti procent je terén v současnosti nepřístupný," kroutí hlavou velitel Vybíhal. Sníh z hor sice od března už slezl, ale každá dešťová přeháňka změní terén v nepřístupnou zónu plnou bahna.
Mráz vystřídalo vedro, rtuť teploměru podle vojáků často vyšplhá až na 35 stupňů Celsia ve stínu. S vedrem a srážkami se tak čeští průzkumníci začínají pomalu připravovat na hrozbu onemocnění malárie. Komáři, kteří ji přenášejí, se zatím v kolem místní řeky Panj neobjevili.
Češi už nějakou dobu pro jistotu užívají antimalarika. "Na příbalovém letáku sice upozorňují na vznikající deprese, ale zatím se to na nikom neprojevilo," usmívá se velitel Vybíhal.
Nepřátelé se vždycky najdou
Válka v Afghánistánu skončila před třemi lety, když Američané během několika týdnů zničili jednotky bývalého vládního hnutí Taliban a teroristů z Al-Kajdy, které odlehlé oblasti Afghánistánu využívaly pro nerušený výcvik svých bojovníků.
"Ze začátku docházelo k nedorozuměním, kamenování. Teď je to dobré, vždycky se ale najdou lidé, kteří jsou nepřátelští," konstatuje Ladislav Raškovský. Ačkoliv jsou násilnosti v provincii sporadické, do nebezpečí se už dostali i Češi. Při doprovodu pracovníků rekonstrukčního týmu je dav Afghánců při vjezdu do vesnice začal kamenovat.
"Někdy se prostě místním lidem nedá vysvětlit, že za několik měsíců všechno nezlepšíte," popisuje své zkušenosti Pavel Svejkovský a uctivým úklonem zdraví jednoho z Afghánců, kteří na základně pracují.
Ve stanu přilepeném na jednu z ochranných zdí přebývají prakticky každý den tlumočníci. "Vydělávají asi 250 až 300 dolarů měsíčně. Jsou k dispozici pro výjezdy rekonstrukčního týmu," vysvětluje Svejkovský.
Místní se podílí i na výstavbě základny, která se zanedlouho rozroste o další buňky a palebná stanoviště. Základna totiž bude mít na starost ochranu rekonstrukčních týmů na podstatné části afghánského severu. "Jsou tu na stavební práce - truhláři, uklízejí, zametají prach," dodává Svejkovský.
Pro chudé místní obyvatel je práce na základně vítaným zdrojem financí. "Dobrá práce. Válka ne," pokyvuje hlavou jeden dělníků.
Ticho, které jste nezažili
Milan a Martin hlídkují na bráně základny. Odpoledne si stáhli z internetu zprávy z domova. Domů smí posílat e-maily a dvakrát týdně i zavolat.
"Občas se dá chytit i mobilní signál na poslaní SMS," říká Martin a ukazuje na budku s toaletami. Telefon položí vždycky na střechu budky. Na několik minut se pak signál v telefonu objeví.
Pomalu přichází večer a oba svorně konstatují: "V noci je tu skvělé ticho. Nikde takové nezažijete. Večer jdete spát a najednou je ráno, nic vás neruší".
Na základnu se v tu chvíli vrací terénní automobil, ze kterého vystupuje elektronikou ověšený německý voják. Je součástí speciálních sil, které ze základny rovněž operují. "Žádné foto, žádné povídaní," rychle reaguje, když vidí fotoaparát.
Noc je opravdu tichá. Jen v dálce nad horami se objevují velké záblesky a dunivé zvuky. Na bouřku to ale nevypadá.
Ráno základna ožívá kolem osmé hodiny místního času. Na sluníčku je už přes dvacet stupňů. Skupinka německých vojáků hraje na písčitém hřišti volejbal. Jiní jako rozcvičku volí běh po obvodu základny.
Kolem základny se prohání malé stádo krav. Políčka v kopcích se zelenají. "Když se pořádně podíváte dalekohledem, uvidíte i ta maková," říká velitel Vybíhal a ukazuje směrem k torzu tanku, který zůstal po válce zabořen v kamenitém svahu pod jednou z hor. Potvrzuje, že výroba opia je v této odlehlé provincii na každém kroku.
Protidrogových operací se však Češi podle jeho slov nezúčastňují. "Nemáme mandát a nikdo by si to nedovolil," říká. Jeho vojáci mají rozkaz jen velmi diskrétně podporovat operace afghánských speciálních sil, které do boje s pěstiteli máku vyrážejí. "Předáváme informace o polích objevených při našich patrolách," dodává.