Podle velké většiny lidí je v ČR velmi či spíše bezpečno (77 %). Vyšší nebezpečnost předpokládají starší a méně vzdělaní lidé, ale i mezi nimi jen okolo 30 % vnímá ČR jako nebezpečnou. Svou obec hodnotí jako bezpečnou 84 % respondentů. Kritičtější jsou lidé, kteří někdy byli obětí násilného či majetkového trestného činu (nebezpečná podle 25 %) a také lidé z měst a obcí nad 5 000 obyvatel, což může reflektovat skutečně vyšší míru některých typů kriminality.
U negativních jevů je běžné, že jejich výskyt na úrovni vyšších geografických celků hodnotíme hůře než stav v místě bydliště. Necelá třetina (29 %) respondentů tak bezpečnost v ČR hodnotí hůře než bezpečnost v obci. Častěji si to myslí starší lidé, lidé s nižším vzděláním a z menších obcí. Může se jednat o vliv reálně nadprůměrné bezpečnosti obce i předpoklad vytvořený z medializace.
Exkluzivní průzkum: Češi chtějí tvrdší tresty, popravili by i nevinného |
Opačný jev (předpoklad, že moje místo bydliště je nebezpečnější, než je v ČR standard) je zřídkavý a nesdílí ho výrazně ani obyvatelé měst, u nichž by odpovídal skutečnosti. Negativní zkušenost s kriminalitou z místa bydliště zřejmě generalizujeme na ČR více než tu pozitivní.
Hlavním zdrojem v oblasti kriminality jsou stále masová média. Výrazné jsou však odlišnosti dle věku - mezi lidmi do 24 let čerpají z masmédií „jen“ necelé tři čtvrtiny a pro polovinu jsou mezi dvěma nejčastějšími zdroji sociální sítě. U lidí z města a obcí nad 5 000 obyvatel a lidí s nižším vzděláním jsou častěji zdrojem informací některé formy osobní komunikace (se známými, v rodině).
Zdroje informací o kriminalitě souvisejí s tím, jak respondent vnímá bezpečnost v ČR ve srovnání s bezpečností v obci. Mezi lidmi, kteří vidí ČR jako nebezpečnější než svou obec, jsou informačně dominantní masmédia (hlavní zdroj pro 88 %) a ostatní zdroje hrají okrajovou roli.
U menšiny lidí, kteří pociťují svou obec jako nadstandardně nebezpečnou, hrají vyšší vliv sociální sítě a informace od rodiny. To zřejmě odpovídá tomu, že tyto informace mohou mít lokálnější charakter, zatímco masmédia informují plošně, lokalizace zprávy může být podružná a tím více ovlivňovat pocit bezpečnosti v ČR než v obci.
Obětí násilného či majetkového trestného činu se podle vlastních slov někdy stalo asi 20 % respondentů a 4 % mají zkušenost s oběma typy. Častěji jsou obětmi (ale zřejmě i pachateli) obou typů kriminality muži. Zkušenost s majetkovými trestnými činy často deklarují OSVČ, což se může týkat různých typů zpronevěr a podvodů v rámci podnikání.
Vymahatelnost spravedlnosti je výrazně hůře pociťována u majetkových trestných činů (podvodů, zpronevěr, krádeží apod.), než u násilných činů. Pocit nižší vymahatelnosti spravedlnosti mají lidé, kteří se někdy stali obětí trestného činu.
Postoje se příliš neliší v sociálních skupinách - nejnižší je však mezi respondenty, kteří inklinují k volbě antiestablishmentových stran (KSČM, SPD, Úsvit) či nechodí volit. Pocit nevymahatelnosti práva tedy může souviset s nedůvěrou v zastupitelskou demokracii. Častěji ho mají respondenti, kteří prosazují vyšší tresty a jsou pro trest smrti. Postoj k vymahatelnosti práva tedy může souviset s obecně autoritářskými postoji.
Ochota oznámit stejný typ trestného činu výrazně souvisí s tím, jak blízký je nám pachatel. Reálná míra oznámení osob blízkých by přitom byla zřejmě ještě nižší, protože ve výzkumu je zatížena snahou vyjadřovat žádoucí postoje. Ochota k oznámení se příliš neliší ve skupinách obyvatel, ale souvisí s pocitem vymahatelnosti práva.
Krádež spáchanou neznámým člověkem by oznámilo 85 % lidí, kteří si myslí, že se lze domoci spravedlnosti v majetkových trestných činech, a jen přes 63 % lidí, kteří vymahatelnosti nevěří. K ohlášení neznámé osoby jsou výrazně ochotnější (87 %) lidé, kteří se někdy stali obětí trestného činu.
Hlavním důvodem neochoty ohlásit krádež je nechuť něco řešit a obava ze zapletení se do problémů. Nedůvěrou v policii častěji argumentují lidé, kteří si myslí, že v ČR není bezpečno a hůře hodnotí vymahatelnost práva. Důvody souvisejí s tím, jak respondent odpovídal v otázce na to, jaké typy osob by neoznámili: Respondenti, kteří by neohlásili ani neznámou osobu, často uvádí obecné důvody. Respondenti, kteří by neoznámili jen rodinného příslušníka, logicky obavy z poškození daného člověka.
Výzkumy IPSOS Mori v zemích Evropy ukazují, že lidé mají v některých případech tendenci nadhodnocovat frekvenci negativních jevů spojených mimo jiné s cizinci. Respondenti v našem výzkumu v průměru odhadovali, že 29 % trestných činů v ČR páchají cizinci. Realita policejních statistik z roku 2015 přitom hovoří o 7 %. Dochází tedy k čtyřnásobnému nadhodnocení kriminality cizinců. Zločinnost cizinců více nadhodnocují lidé s nižším vzděláním a lidé, kteří jsou pro vyšší tresty a trest smrti.
V otázce na optimální trest pro mladíka, který ukradne v trafice věci za 20 tisíc korun, byla náhodné polovině respondentů tazatelem přečtena romská etnicita pachatele. Projevuje se mírným, ale významným posílením požadavku na nejtvrdší typ trestu - více než 2 roky vězení (10 % při dotazování s etnicitou, 4 % při dotazování bez) a posílením požadavku na veřejné práce.
Zatímco první jev může být mimo jiné snahou o exemplárnost trestu směrem k etniku, druhý může vycházet z pocitu, že kriminalita zde více souvisí s (ne)zaměstnaností, na kterou by se měl zaměřovat trest. Rozdíly v hodnocení se však vyskytují jen u specifických skupin respondentů.
Zdaleka ne všechny skupiny společnosti měří Romům výrazně přísnějším metrem. Požadavek přísnějšího trestu pro Romy je významně častější ve skupině nad 55 let, mezi lidmi bez maturity, mezi lidmi, kteří jsou určitě pro trest smrti a hodnotí bezpečnost v ČR jako horší než ve svojí obci. Hodnocení tak může souviset se socioekonomickým postavením (ovlivňuje postoje k minoritám), autoritářským zaměřením respondenta i s představou o kriminalitě v ČR. Naopak nesouvisí s osobními zkušenostmi.
V analogickém randomizovaném testu zkoumajícím tresty pro Čecha a cizince za agresivní obtěžování ženy jsou rozdíly nižší, ale projevují se zastoupením mírně častějšího požadavku odnětí svobody na dobu minimálně 1 roku (28 % versus 21 %). Na rozdíl od testu s romskou etnicitou je těžší vysledovat specifické skupiny, které dělají v hodnocení rozdíly (platí i pro ženy a VŠ vzdělané), což naznačuje, že otázka může obecně konotovat jiný typ útoku.
Požadavek obecně vyšších trestů často souvisí s generačně podmíněnou postojovou orientací respondentů na pořádek, respekt k autoritám apod. I proto se k obecně vyšším trestům častěji kloní lidé nad 50 let (více než 70 %) a méně lidé pod 30 let (méně než 50 %). Ostatní sociální charakteristiky nehrají velkou roli. Lidé, kteří byli někdy obětí trestného činu, nepožadují zvýšení trestů častěji než ti, kteří osobní negativní zkušenost nemají.
Pro znovuzavedení trestu smrti je mírně nadpoloviční většina respondentů (53 %). Častěji se tak vyjadřují lidí ve starším středním věku (45-65 let), mezi nimiž ho podporuje 60 %. Naopak mezi lidmi do 30 let je podpora menšinová. Podpora je nižší mezi lidmi s VŠ vzděláním (42 %). Podpora trestu smrti nesouvisí s osobními zkušenostmi se zločinem. Ale mezi uživateli internetu jsou častěji pro trest smrti ti, kteří získávají informace o kriminalitě ze sociálních sítí (hypoteticky díky vyšší emotivnosti sdělení, které se k informacím v tomto prostředí vážou).
To, že trest smrti je levnější než doživotní vězení, si myslí 76 % lidí, ačkoli například údaje z USA tomu neodpovídají. Respondenti, kteří s trestem smrti souhlasí a nesouhlasí, se však více než v tomto „ekonomickém aspektu“ liší v tom, jak chápou riziko omylu. To je příliš vysoké pro drtivou většinu nesouhlasících (cca 80 %) a přiznává si ho jen polovina souhlasících.
Velmi se liší také v tom, jak chápou spravedlnost trestu (smrt za smrt) - s tou totiž souhlasí drtivá většina podporovatelů trestu smrti (cca 85 %) a relativně malá menšina jeho odpůrců. Odpůrci trestu smrti také nejsou vždy přesvědčeni o jeho odrazujícím účinku.
Experimentální otázka se zaměřovala na to, nakolik je pro respondenty zásadní, aby justiční systém netrestal nevinné oproti tomu, aby trestal viníky. Mezi lidmi, kteří si v dilematu dokázali vybrat, převládá (45 %) postoj, že je lepší odsoudit k smrti 4 vrahy a s nimi nevinného člověka než neodsoudit ani jednoho.
Tvrdší jsou muži (51 % odsoudit) a lidé z menších obcích. Naopak lidé, kteří někdy byli obětí kriminality, se vyjadřují spíše zdrženlivěji. Překvapivě ke stejnému výsledku jako při otázce na trest smrti dojde i v případě odsouzení na doživotí.
Postoj k znovuzavedení trestu smrti výrazně souvisí s tím, jak se respondent staví k dvěma rizikům justičního systému - tedy odsouzení nevinných a neodsouzení viníků. Lidé, kteří by raději se čtyřmi vrahy odsoudili k smrti nevinného člověka, jsou v drtivé většině pro trest smrti (77 %). Lidé, kteří preferují neodsoudit nevinného, podporují trest smrti menšinově (40 %). Toto zjištění souvisí s tím, že pro podporovatele trestu smrti je významně méně závažným argumentem riziko neodvolatelného justičního omylu v případě trestu smrti.
Většina respondentů (74 %) si myslí, že by prezident měl mít možnost udělovat individuální milosti, ale zhruba v polovině z těchto případů by respondent chtěl vyšší roli dalších institucí při výběru a schvalování, jak je tomu ve většině západních zemí, kde institut milosti funguje.
Podpora milosti stoupla oproti výzkumům Medianu z období prezidentství Václava Klause, což naznačuje, že postoj odráží využívání milostí v praxi. Postoj k amnestii je rozpolcený a pokud ji respondenti podporují, tak většinou s vyšší aktivitou dalších institucí, což může být mimo jiné důsledek amnestie Václava Klause, kterou provázely dohady o netransparentnosti její přípravy.
Postoje k hlavní funkci vězení jsou rozpolcené, protože zřejmě reflektují fakt, že tato funkce se liší pro různé typy přečinů. Zajímavým zjištěním však je, že lidé s vyšším vzděláním a lidé, kteří nepodporují trest smrti a obecně vyšší tresty, častěji vidí hlavní funkci v nápravě odsouzených. Lidé s nižším vzděláním a ti, kteří jsou pro trest smrti a obecně podporují vyšší tresty, častěji říkají, že funkcí vězení je trestat a izolovat (nikoli napravovat).
Většina respondentů je pro zavedení trestní odpovědnosti dětí ve věku 13-14 let, ale mírně mezi nimi převládá postoj, že by měli mít mírnější tresty než dospělí. Odpovědi výrazně závisí na věku - mezi lidmi do 24 let je poměrně častější postoj, že by mladí trestní odpovědnost mít neměli (30 %).
Vzdělanější lidé se kloní k trestní odpovědnosti a menším trestům, lidé bez maturity ke stejným trestům jako u dospělých. Otázky nevychází jen z posouzení situace mladistvých - výrazně přísnější jsou totiž lidí, kteří podporují trest smrti a obecně vyšší přísnost trestů.
