Příležitostí propátrat významné vodní dílo v celé jeho délce a hloubce bylo podzimní čištění koryta, při němž se z ramene vypustila všechna voda.
"Práce na Nečízu nebyla lehká, protože bylo zapotřebí pohybovat se v bahně, v chladu, na zaneseném dně. Ale přinesla zajímavé výsledky," řekla památkářka Lucie Augustinková.
"Podařilo se zdokumentovat skladbu a stav konstrukcí a nalézt dosud nepublikované nápisy, letopočty a jména osobností, vytesané přímo do stavebních kamenů," přiblížila památkářka. "Některé z nich se ukázaly jen nyní, běžně jsou pod čarou ponoru," doplnila.
Nejstarším letopočtem, který při procházení korytem památkáři objevili, bylo datum 1767.
"Označuje opravu části klenby pod radniční věží. Letopočty 1820 či 1823 pak určují, kdy probíhaly opravy Nečízu spojené s budováním císařské cesty. Ze jmen jsme našli například purkrabího Franze Engelmanna. Předpokládáme, že úpravy koryta se uskutečnily od baroka až do 19. století," vysvětlila Augustinková, která se zabývá výzkumy historických staveb.
"Nečíz byl zvláštní především tím, že bylo možné jej zkoumat jen během několika dní, kdy v něm nebyla voda. Stavidlo u městského mlýna netěsní, a tak se postupně zase zaplňoval," popsala.
Průzkum zaplatilo město
Výzkum si objednalo město. "Litovel počítá v nejbližším období s rekonstrukcí hlavního náměstí, tedy náměstí Přemysla Otakara. Při té příležitosti si nechalo zpracovat statický posudek a právě stavebně-historický průzkum," řekl Robert Najman z Muzejní společnosti Litovelska.
Nečíz je jedním z vodních toků, díky nimž je Litovel známá jako Hanácké Benátky. "Jedná se o vodní tok, který začíná jezem poblíž autobusového nádraží, teče k bývalému mlýnu a elektrárně, pokračuje historickým centrem, protéká pod radniční věží, která je tím pádem nejvyšší věží na Moravě, a celým náměstím Přemysla Otakara, ulicí Husovou a zaklenutá část ústí ve Smetanových sadech mezi Uničovským a Olomouckým rybníkem. Zde pokračuje už jako otevřený tok směrem k bývalé papírně, kde ústí do dalšího z ramen řeky Moravy," popsal unikátní dílo Najman.
