Skoro stejný počet lidí si myslí, že se bez protekce v Česku člověk neobejde, ani když potřebuje lékaře nebo při jednáních na úřadech.
"Lidé se na kamarády spoléhají, i když uznávají, že to někde možná ani není potřeba. Zřejmě mají lepší pocit, jsou klidnější, když vědí, že se o jejich záležitost známý postará. Lidé to nevnímají tak negativně jako třeba úplatky," říká analytička SC&C Jana Hamanová.
Obrátit se na přátele, když člověku onemocní někdo blízký, je přirozené i podle lékařů. "Sám bych to v takové situaci také určitě udělal," říká profesor Pavel Pafko.
Každý čtvrtý dotázaný v průzkumu přiznal, že už se na své známé v té či oné situaci obrátil.
Třeba když se jeho dítě hlásilo na žádanou školu, nebo právě když hledal místo. Že je to běžná věc, si myslí 88 procent lidí. Například sestra pětačtyřicetileté Jany Sedlíkové z Prahy chtěla na úřad, kde pracuje, dostat svou dceru.
"Nakonec z toho sešlo, bála se řečí. Ale podle mě je to pochopitelné, který rodič by se nesnažil," říká Sedlíková. Sama prý takové štěstí na známé nemá, takže je zaregistrovaná na úřadu práce.
Známosti se hodí u lékaře i ve škole
Spoléhat se na protekci je skoro "národní sport". Možná by to šlo i bez ní. Jenže když jde o zdraví nebo budoucnost vlastních dětí, troufne si to riskovat jen málokterý Čech.
I když už je to pár let, osmadvacetiletá Dana Jurečková na to nejspíš nezapomene.
Zrovna skládala zkoušky v autoškole. A na stole jí místo prázdného přistál předem vyplněný test.
Aktivitu instruktora autoškoly, který byl otcem jejího tehdejšího přítele, neocenila. Urazila se, vyplněný test mu vrátila a zkoušku složila podle pravidel. "Asi se bál, že to neudělám. Jenže mě tím urazil," vzpomíná Jurečková.
Se svou hrdostí je však v českých poměrech spíše výjimkou. Mít kamaráda na tom správném místě se totiž u nás zjevně vyplácí. Naprostá většina lidí - 88 procent si myslí, že je protekce v Česku rozšířená.
Protekci zná každý druhý
Každý čtvrtý dotázaný se v průzkumu svěřil, že už někomu takhle vypomohl. Obvykle to přiznávají vysokoškoláci a lidé, kteří mají vyšší funkce, tedy ti, kteří mohou skutečně něco ovlivnit.
Každý čtvrtý člověk zase říká, že už někdy o pomoc své kamarády požádal. A skoro polovina lidí navíc říká, že se člověk při hledání práce, při jednáních na úřadech, u lékaře, nebo když se chce dostat na školu, bez protekce vůbec neobejde.
"Je to podobné, jako když jsme před časem zkoumali korupci. Lidé vědí, že to správné není. Ale když jde někomu o budoucnost dětí nebo o život, chtějí zkrátka sehnat to nejlepší," říká analytička SC&C Jana Hamanová a dodává:
"I když si lidé uvědomují, že by to třeba dopadlo stejně i bez známých a protekce, netroufnou si to riskovat. A využívání známostí proto ani nijak zvlášť nekritizují."
Žena z Prahy, která nechce zveřejnit své jméno, by teď za známého v té pravé nemocnici dala téměř cokoli. "Její příbuzný je po těžkém úrazu v bezvědomí. A z nemocnice ho bez jejího souhlasu přeložili do léčebny dlouhodobě nemocných, kde nemá špičkovou péči, takže klesá naděje, že by se uzdravil. Podobných případů máme víc," říká předsedkyně Sdružení pacientů Vladimíra Bošková.
Když někdo známý zavolá, lékař se obrátí na kolegu
Telefonát od kamarádů s prosbou o pomoc pro někoho z blízkých mívá tu a tam každý lékař. Přednostu Kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny Jana Pirka nevyjímaje.
Příčina toho, že lidé občas svým lékařům nevěří a shánějí známého, který by pro ně vymohl lepší ošetření, tkví podle Pirka ve zdravotnících i pacientech.
"Když mi zavolá známý, že někdo z jeho blízkých někde leží a lékaři jim neřeknou, co s ním je, samozřejmě zvednu telefon a zavolám do té nemocnice. Protože je jasné, že tam něco dělají špatně. Pacient má na informace právo a nedat mu je, to je chyba," říká Pirk.
Na druhou stranu však zná řadu vlastních pacientů, kteří o informace nestojí. "A to je také chyba, pak si nemohou stěžovat," podotýká Pirk. Sám se prý snaží vyhovět všem pacientům, a protekci na svém oddělení tak zabránit.
"Když kdokoli chce, abych ho operoval osobně, vyhovím mu. Ať ho znám nebo ne. I když je pravda, že občas musí počkat, až mám v operačním programu místo," říká Pirk.
|
Kde je nutná protekce? • Při přijetí do práce 45 % • U lékaře 41 % • Při jednáních na úřadech 39 % Zdroj: Průzkum SC&C pro MF DNES |
