Sdružení průvodců jako jedna z profesních průvodcovských organizací poukazuje na to, že jejich zahraniční kolegové, kteří zde mnohdy působí bez příslušného povolení, neodvádějí kvalitní služby.
"Jedním z problémů je nedostatečná znalost češtiny. V restauraci či hotelu se sice obvykle domluví i anglicky. Aby průvodce dobře přiblížil danou zem, musí být schopen číst například denní tisk," míní předsedkyně sdružení Zdenka Kerlická.
Navíc cizincům prý často chybí také elementární odborné znalosti. "Nedávno jsem jednoho slyšela pod sochou svatého Václava vykládat, že jde o panovníka Karla IV.," děsí se průvodkyně Bohumila Pokorná.
Rodilý a většinou vysokoškolsky vzdělaný průvodce by se podle ní těžko mohl dostat do situace, že není schopen odpovědět na otázku, kde se nachází Židovské Město, jak se to stalo nedávno japonské průvodkyni.
Tomio Okamura, ředitel pražské pobočky největší japonské incomingové cestovní kanceláře Miki Travel, však oponuje, že dobré jméno Pražanů poškozují často právě čeští průvodci. "Většina z nich nedodržuje předepsaný program a neustále tahá klienty do restaurací a obchodů za účelem co nejvyšší provize," argumentuje česko-japonský podnikatel Okamura.
Jeho slova potvrzuje i Gabriela Čtvrtníčková z japonského velvyslanectví v Praze. Také podle ní myslí čeští průvodci spíše na zisky s provizí než na kvalitu služby, kterou mají poskytovat.
Zážitky z krás města prý navíc turistům kazí zkušenost s kapesními zloději. "Týdně vyřizujeme tak dvoje nebo troje ukradené doklady. Japonci jsou překvapeni i z okrádajících taxikářů nebo nevlídných číšníků - takové jednání z domova naprosto neznají," upozorňuje.
Okamura ocenil, že parlament minulý týden schválil změnu nařízení, které řadí průvodce k živnostem, u nichž musí odbornou způsobilost doložit zaměstnavatel i zaměstnanec. Praha podle něho trpí nedostatkem kvalitních japanistů, přičemž většina jeho klientů žádným jiným jazykem nemluví.
Za hlavní problém ovšem považuje zmiňované "socialistické manýry Čechů". "Z toho plynou obrovské stížnosti od klientů i partnerů," tvrdí Okamura. Upozorňuje, že soukromé subjekty, které především chtějí prosperovat, dokážou pohlídat kvalitu svých zaměstnanců, aniž by do toho zasahoval stát.
"Svým japonským zaměstnancům musím dát plat odpovídající příjmům v Japonsku. Kdyby čeští průvodci byli kvalitnější, proč bych to dělal?" ptá se Okamura.
