Podle Čubajsova mluvčího Andreje Trapeznikova se stal průmyslník terčem atentátu na dálnici na předměstí Moskvy, když mířil ze své venkovské vily do úřadu v metropoli.
"S Čubajsem je všechno v pořádku. Už je ve své úřadovně," řekl Trapeznikov agentuře Reuters.
Policejní mluvčí potvrdil, že BMW a Mitsubishi, v jednom z nichž cestoval Čubajs a ve druhém jeho ochranka, se staly cílem útoku, při němž však nikdo nebyl zraněn.
"Mezi oběma automobily explodovalo výbušné zařízení," informoval policejní mluvčí. "BMW odjelo a Mitsubishi se zastavilo."
Čelní ruští podnikatelé obvykle cestují v konvojích v doprovodu ozbrojených tělesných strážců.
Politici se přou o motivech útoku
Podle mínění bývalého Čubajsova reformátorského spojence Borise Němcova měl útok na Čubajse politické motivy. "Čubajs je veřejná postava," řekl Němcov agentuře Interfax. "Podle mne je zcela zřejmé, že tento pokus o atentát má politický charakter a nikterak nesouvisí s reformami RAO JES."
Prominentní liberální politička Irina Chakamadová je opačného názoru. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici Echo Moskvy prohlásila, že útok s největší pravděpodobností souvisí s reformou energetického monopolu.
Čubajs zbohatl na privatizaci
Čubajs patřil v 90. letech do týmu mladých reformátorů soustředěných kolem bývalého premiéra Jegora Gajdara a byl autorem ruského privatizačního programu 90. let. Západ ho považoval za nejliberálnějšího z kremelské soustavy, za výkonného úředníka moderního stylu.
Kolovaly však pověsti, že společně se svým bratrem zasahuje do většiny významných ruských privatizačních projektů, na nichž údajně pohádkově zbohatli a ne vždy se drželi v mezích zákona.
Čubajs se udržel ve vládě i po Gajdarově pádu a v roce 1994 ho tehdejší prezident Boris Jelcin povýšil na místopředsedu vlády odpovědného za privatizační program.
Po volbách v prosinci 1995 mu však byl připsán na vrub nejen výprodej státního majetku, nevhodnost reforem v západním stylu a pochybné způsoby snížení inflace, ale i volební neúspěch bloku Náš dům-Rusko.
V lednu 1996 se musel s funkcí ve vládě rozloučit. Už o dva měsíce později se však dobrý organizátor hodil do Jelcinova týmu pro prezidentské volby. Osvědčil se tak, že se v červenci stal šéfem prezidentské kanceláře a působil také ve funkci prezidentova poradce. Později převzal místo prvního vicepremiéra a ministra financí. V čele RAO JES stanul v roce 1998.
