Není však brzy odpovědět na otázku, jaký dopad má na kampaň americká zahraniční politika a co prozrazuje o tom, jak Američané vidí svět.
K překvapení mnoha pozorovatelů má zahraniční politika na voliče jen mizivý dopad. Je to s podivem, uvážíme-li, že ještě před půl rokem dominovala válka v Iráku celé americké politické scéně.
Význam Iráku zeslábl
Irácké téma ještě stále Američany zajímá, jeho význam při volebním rozhodování však zeslábl zčásti i proto, že se tamní bezpečnostní situace zlepšuje a počet amerických obětí výrazně poklesl. Proto je tlak veřejnosti na stahování vojsk menší.
Zahraniční politika ztratila oproti době před několika měsíci na důležitosti i proto, že se po nedávném zveřejnění Národního zpravodajského odhadu íránského jaderného programu snížila pravděpodobnost války mezi USA a Íránem. Závěry zpravodajců odsunují den, kdy prezident USA rozhodne, zda se smířit s jaderným Íránem, nebo na něj zaútočit.
Shoda mezi kandidáty
Třetím důvodem slabého vlivu mezinárodních témat na volbu prezidenta je další překvapivý vývoj: mezi čelnými kandidáty existuje větší zahraničněpolitická shoda, než se na první pohled zdá. Týká se to například názoru, že USA by měly ještě nějakou dobu setrvat v Iráku, byť s omezeným kontingentem.
Všeobecně se také připouští, že USA se musí na domácí i diplomatické scéně více snažit o řešení globálních změn klimatu, musí spolupracovat s evropskými spojenci v Afghánistánu a musí vést rozhodný boj proti terorismu. Ani jeden z hlavních kandidátů navíc nemá v programu ani náznak izolacionismu.
Zřejmě nejdůležitější je však poslední důvod - zahraniční politiku USA v současnosti zastiňuje zhoršující se stav americké ekonomiky.
Američany v roce 2008 nebude zajímat především válka, nýbrž hypoteční krize, recese, ztráta pracovních míst a drahá ropa.
To však neznamená, že zahraniční politika není v kampani přítomná.
Vedle ekonomiky je převládajícím tématem - které ovlivňuje zejména republikánské politiky - přistěhovalectví. Odpor proti nezákonnému pronikání do země sice sílí, ale neexistuje žádná shoda v otázce, co dělat s lidmi, kteří v zemi nezákonně pobývají už mnoho let nebo kteří chtějí do USA přijít v budoucnu.
V politice obou stran jsou patrné také rostoucí obavy z globalizace. S tvrdšími ekonomickými časy zákonitě přijdou také tvrdší postoje k zahraniční konkurenci a odlivu pracovních míst do ciziny.
Touha po „změně“
Vliv zahraniční politiky se může skrytě projevit i v pozornosti věnované zkušenostem jednotlivých kandidátů. Touha po „změně“ je refrénem americké debaty, avšak zdaleka ne jediným. Zájem o svět by mohl znovu propuknout v případě dramatického vývoje v zahraničí. Zažili jsme to, když byla zavražděna pákistánská expremiérka Bénazír Bhuttová.
Demokratičtí i republikánští kandidáti pak čelili smršti dotazů, co by udělali, kdyby se naskytla příležitost dopadnout Usámu bin Ládina či vyvstala potřeba zabezpečit pákistánské jaderné zbraně.
Obdobně by se do centra pozornosti mohl vrátit Irák, pokud by se pozitivní vývoj náhle obrátil například kvůli nové eskalaci násilí mezi iráckými sunnity a šíity.
USA a Írán by také mohly vstoupit do války nikoliv kvůli jaderným sporům, nýbrž kvůli bezohlednému chování Revolučních gard (jaké nedávno předvedly v Hormuzském průlivu). Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád může vyprovokovat krizi, aby odvedl pozornost od svých ekonomických nezdarů doma. Zasvé by mohla vzít také politická stabilita Pákistánu nebo by nový teroristický útok mohl Američanům připomenout jejich fatální zranitelnost. Možnosti jsou neomezené.
Příští americký prezident bude čelit řadě tíživých a složitých zahraničněpolitických výzev. Způsob řešení přitom ovlivní nejen USA, ale i celý svět. Do té doby však bude zahraniční politika ovlivňovat volby v USA pouze nepřímo.
© Project Syndicate
