Pruh navádí slepé lidi přímo pod auta

Liberec - Tragédii může způsobit naváděcí pás pro nevidomé v Liberci u terminálu ve Fügnerově ulici. Pokud se totiž nevidomí řídí jen tímto pruhem, skončí v centru rušné křižovatky.

Přímo v centru rušné křižovatky u libereckého terminálu ve Fügnerově ulici mohou skončit nevidomí s bílou holí, kteří se budou řídit jen signálním navádějícím pásem.
Ten je totiž špatně udělaný a směřuje mimo přechod pro chodce. „Je to velmi nebezpečné,“ říká Jitka Fajmonová, vedoucí libereckého Tyfloservisu, který mimo jiné učí nevidomé chodit po městě s bílou holí. „Pruh nenavazuje na přechod. Kdyby se řídili pouze jím a neznali to tu, ocitnou se přímo křižovatce.“
Přitom právě tímto místem nepřetržitě vyjíždějí a vjíždějí městské autobusy na nádraží a auta do blízkého obchodního domu. Stejné je to i na druhé straně chodníku u přechodu k nejrušnější liberecké ulici, třídě Milady Horákové. „Zdravý člověk to vůbec nezaregistruje, ale nevidomému se to může stát osudným,“ konstatuje Fajmonová. „Naši klienti to ale vědí. Upozorňujeme je na to, když s nimi trasu nacvičujeme.“
Ví to i město. Zástupci zrakově postižených na věc několikrát upozorňovali. Zatím se ale nestalo nic.

Sami nevidomí se ale na pásy raději moc nespoléhají. „Hrozně se tu bojím a nevěřím tomu. Raději se to naučím nazpamět,“ říká Kateřina Jiráková z Vratislavic nad Nisou, která právě kolem terminálu nacvičuje cestu do Tyfloservisu a na tramvaj.
Právě vodící linky a varovné pásy by ale měly zajistit nevidomým úplnou bezpečnost, než vstoupí do vozovky. „Pokud se to ale neudělá pořádně, může to mít opačný účinek,“ dodává Fajmonová. Podle ní se ale města snaží do opravy ulic zakomponovat i prvky pro nevidomé a slabozraké a snaží se s nimi spolupracovat.

Situaci zná i vedoucí oddělení dopravy na liberecké radnici Pavel Rychecký. „Vím o tom, byl jsem se tam podívat,“ přiznává Rychecký. Podle něj je problém v tom, že stavba vznikala v druhé polovině devadesátých let, kdy se o těchto prvcích pro postižené nic nevědělo. „Tehdy jsme se podobné věci učili. Dnes už je situace jiná. Všechno předem konzultujeme. To platí jak pro nevidoné, tak i pro vozíčkáře,“ konstatuje Rychecký. Podle něj ale bude nutné pruhy předláždit. „Je to jen otázka času, ale udělat to musíme,“ dodal.
Podle vedoucího technického odboru libereckého magistrátu Viktora Pokorného by se podobná věc už stát neměla. „Nevím, jestli se to tehdy nechávalo připomínkovat zástupcům nevidomých, dnes by to ale nešlo, říká Pokorný. „V současnosti to funguje tak, že dříve než projekt dokončíme, konzultujeme jej se všemi zúčastněnými stranami, se zástupci postižených, ať už s vozíčkáři nebo nevidomými, ale také s policií a dopravním odborem,“ dodal.
Podle něj je náprava i otázkou peněz. „Dlažba se speciální úpravou pro slepce stojí dvakrát tolik než dlažba normální. Takže se na to musejí někde najít peníze.“
Architekti a projektanti se podle Pokorného snaží vyhovět požadavkům postižených. „Někdy to úplně stoprocentně nejde,“ poznamenal Pokorný.

To potvrzuje i Fajmonová. „Když například předláždí chodníky a odstraní bariéry, aby to vyhovovalo vozíčkářům, nevidomí se nemají podle čeho orientovat,“ konstatuje. „To se stalo právě na libereckém terminálu MHD, kde jsou nevidomí prakticky bez šance a my musíme vymýšlet složité trasy, aby se tu bezpečně dostali na druhou stranu.“
Lidem se zrakovým hendikepem hodně pomáhají i semafory s ozvučením pro slepce. Ty jsou podle Rycheckého až na dva případy na všech jedenadvaceti světelných křižovatkách v Liberci. Nevidomí by jich uvítali ještě víc. „Alespoň jeden by mohl být právě na třídě Milady Horákové,“ posteskla si Fajmonová. „Prý by to ale způsobilo dopravní zácpy, protože tu jezdí moc aut.“

Podle Rycheckého by světelná signalizace na přechodu v tomto místě situaci spíš zhoršila. „Jen by přibylo nehod. Auta by do sebe narážela,“ míní Rychecký. „Podobné zkušenosti máme s přechodem asi o půl kilometru dál u libereckého úřadu práce. Tam jsme museli dodatečně instalovat ostrůvky. Protože auta zastavovala před přechodem a auta, jedoucí za nimi, už nestačila zabrzdit.“ Podle Rycheckého je dost nešťastné, že nevidomí mají své centrum a služby soustředěné právě v této části města, protože musejí překonávat nejrušnější místa v Liberci. „Výhoda je sice to, že jsou v centru, ale myslím, že by potřebovali klidnější místo někde přímo u zastávky autobusů nebo tramvaje,“ dodal Rychecký.
Tyfloservis navštěvují desítky lidí se zrakovým postižením a v poslední době se tu usídlilo i další zařízení pro nevidomé Tyflocentrum. Dům, ve kterém sídlí, patří městu Liberec. „Těžko bychom hledali jiné lepší místo,“ konstatuje Fajmonová. Vždycky by se našlo nějaké ale. Navíc pro lidi, kteří k nám docházejí, by taková změna nesmírně zkomplikovala život. Museli by  trasy učit úplně znovu.“