Tento fakt je kormutlivý. Politická krize, kterou zavinila nekompetence špičkových politiků, pančuje senátní a komunální volby.
Přitom právě v místních volbách jde o hodně. V příštích sedmi letech otevře jinak kožená Evropská unie roh hojnosti.
Schopní a chytří zastupitelé dostanou nevídané miliardy na to, aby z umouněných vesnic či měst vytvořili něco tak úhledného, jako vidíme v sousedním Rakousku a Německu.
Neschopní a hloupí se pokusí ty peníze ukrást, jak je u nás bohužel zvykem, nebo o ně vůbec nepožádají. A když o ně požádají, někde je z lenosti či hlouposti založí.
Jenže volič je rukojmím nedohody politických stran o předčasných volbách a prezidentova váhání. Ví, že svým hlasem nerozhoduje jen o budoucnosti svého města nebo o tom, zda do Senátu má být povýšen ta nebo ten o něco lepší.
Ví, že rozhoduje i o tom, zda se bude ve vládním sídle naparovat Paroubek, nebo Topolánek, a zda bude nudné novoroční projevy pronášet spíše Klaus, nebo Zeman.
Ale dvojakost komunálních a senátních voleb asi není poslední. Politický systém ve všech středoevropských postkomunistických zemích je sedmnáct let od pádu berlínské zdi v krizi.
Světový časopis Economist to tváří v tvář vzmáhajícímu se Rusku považuje za velké riziko. S pohodlným odstupem těch, kteří to neprožívají, píše: "Místo reformních vlád je tu hnus a rasismus ve slovenské vládě, výstřednost a neschopnost v Polsku, do očí bijící lhaní maďarského premiéra a vůbec žádná vláda v Česku."
Můžeme se utěšovat, že naše žádná vláda je o něco lepší než špatné vlády u "sousedů", leč útěcha je to slabá.
Proč? Hledání nového kabinetu totiž není Rubikovou kostkou, jak to vlídně nazývá pan prezident. Je to wrestling, tedy napůl předstíraný zápas, kde je dovoleno všechno.
Obviňování z korupce, ohavné osobní útoky, zjevné upřednostňování osobního a stranického zájmu před zájmem voličů dostoupily zřejmě vrcholu.
Povolební volební kampaň má pro občany snad jedinou výhodu. Díky slabosti politiků mohou nahlédnout do zákulisí.
A obraz připomíná Boschův Poslední soud. Korupce je všudypřítomná, drzost podržtašků, kteří se dostali k lizu (mluvím teď jejich řečí), omračuje. Krade se ve velkém a chystají se vraždy. Nebo se nekrade ve velkém a nechystají se vraždy, jen nás mocí ovládaná a zkorumpovaná policie straší.
Je rozumné, jak chce pravice, aby voliči znovu rozdali karty v předčasných volbách. Je nerozumné, když tomu Paroubek brání.
Jenže i kdyby musel povolit - chce někdo rozdávat nové karty týmž falešným hráčům? Jsou komunální a senátní volby spíše prší, zatímco na celostátní úrovni se hraje svlékací poker? To je omyl. Hraje se jenom jedna hra.
Česko je v posledních letech navzdory svým politikům rychle rostoucí, dravou a za západním snem se ženoucí zemí. Vůz daleko předstihl koně. Jenže tahle šílená jízda skončí špatně, pokud se nenajdou takoví, kteří tomu tempu stačí.
Takže rada do nadcházejících voleb? Nevolte ani celostátně, ani komunálně. Volte ty politiky, kteří jsou natolik srdnatí, aby co nejrychleji vystřídali současnou mizerii.
