Oddělit radar od raketové základny by podle bývalého vojenského analytika Stanislava Kauckého dávalo smysl. "Když bude radar mimo základnu, zabezpečí navedení raket mnohem lépe," podotýká Kaucký.
Radar XBR, který by v Česku mohl za pár let stát, je vysoký několik desítek metrů a vypadá téměř jako vesmírná stanice. Byl by první svého druhu v Evropě - dva takové postavili Američané zatím jen v Kalifornii a na Aljašce.
Podle Kauckého by takový radar nebyl škodlivý pro živý organismus, ale do vzdálenosti několika kilometrů by mohl rušit příjem televize, rádia nebo mobilních telefonů. Největší nebezpečí by však představoval pro leteckou dopravu.
"Tenhle radar nezáří na terén, nehrozí lidem, kteří tam budou chodit na houby, je nebezpečný spíš pro letadla a helikoptéry," tvrdí Kaucký. V případě, že by paprsek zasáhl letadlo, mohl by poškodit některá důležitá elektronická zařízení a stroji by hrozila ztráta orientace nebo spojení.
Proto by se ve vzdálenosti několika desítek kilometrů musel vytvořit prostor, nad kterým by byly přelety zakázané. Nešlo by o nic neobvyklého - letadla nesmějí přelétávat například nad jadernými elektrárnami.
Problém je však v tom, že je Česko relativně malé a letecký prostor je už tak dost omezený.
USA se bojí referenda
Američané uvažují o tom, že by v Česku umístili spíš radar než protiraketovou základnu, především proto, že se chtějí vyhnout případné prohře v referendu. Počítají totiž s tím, že by radar mohl u obyvatel České republiky budit méně rozpaků než protiraketové střely.
Podle místopředsedy ODS Petra Nečase by však bylo pokrytecké dělat rozdíly mezi radarem a protiraketovou základnou.
"Obojí slouží stejnému účelu," tvrdí Nečas. "My bychom o referendu neuvažovali ani v otázce raketových základen, ani v otázce radaru. V záležitostech bezpečnosti se referenda zkrátka vypisovat nemají."
Přítomnost radaru by se však místních dotkla daleko méně než protiraketová základna. Zatímco v případě základny se počítalo s tisícovkou amerických vojáků, u obsluhy radaru by se střídalo jen pár desítek vojenských specialistů.
Například některým obyvatelům Libavé by blízkost radaru nevadila. "Na americký radar bychom si určitě zvykli," tvrdí Jarmila Kratochvílová z Libavé.
"My jsme se tu s vojáky za ta léta sžili, je to trochu součást charakteru Libavé. Kdyby mi armáda vadila, už tu přece dávno nebydlím," říká Karel Hluchý.
