ČSSD jen potřebovala získat čas, aby do voleb zůstala tou, která nesáhne statisícům voličů na peněženky. Úředníci šikovně zaonačili název, pohráli si s písmenky a čísly - a teď, holenkové, namítejte, že na Ústavní soud nehledí.
Soud přece na téma "výměr k zákonu" ani nešpitl! Ale špitl. A dost jasně. Omezit práva vlastníků smí jen zákon, žádný ministerský papír, ať už se pojmenuje třeba Zlatá bula Zemanova. Hned dvakrát tedy chybila vládní moc.
Poprvé: ignorování verdiktu ústavních soudců státu nesluší a dává ostatním špatný příklad. Ústavní soud má v této zemi poslední slovo, byť se nelíbí. Tak to i ČSSD schválila v zákoně.
Podruhé: regulace činže je dnes nespravedlivou výsadou, která navíc nutí vlastníky domů dotovat spoluobčany nájemníky. Není sociálním opatřením, ale vítězstvím vyvolených, kteří ve výhodných bytech bydlí bez ohledu na majetek a příjmy.
Ze všech bytů, které tu jsou, se protekčně bydlí jen v osmadvaceti procentech z nich. Ostatní lidé, i chudší, žijí za běžně sjednané ceny nebo za své. Je to sociální? Je spravedlivé, když movitý nájemník platí nízkou privilegovanou činži, aby si za ušetřený peníz budoval letní chatku? Nemajetní tu slouží jen jako zástěrka.
Důsledky víc než půlstoleté deformace trhu s bydlením jsou vidět všude kolem. Nedostatek volných bytů, chátrání domů, černé pronájmy i černé odstupné za fiktivní výměny, které shrábnou nájemníci nikoli majitelé, většinou obce. Lze to bez obalu nazvat krádeží tiše podporovanou státem.
Po deregulaci žádná katastrofa nenastane, bude-li doprovázena sociální pomocí pro potřebné, což bude. Nikdo nemůže tvrdit, že v regulovaných bytech bydlí jen chudí a v ostatních jen bohatí. To je nesmysl. Zruší se i nemorální stav, kdy výhody mají pouze ti, kdo byli ve správný čas na správném místě - a stali se majiteli dekretu na statut rovnějšího z rovných.
