Často při nákupu slýchám ironické vtípky zákazníků, že už si nosí z obchodů přímo utopence nebo že nemusí k tlačence dokupovat ocet. Na druhou stranu jsem se sám několikrát přistihl, jak před uzenářskou vitrínou zbystřím pozornost a v duchu si říkám, zda už se to "koupalo" nebo zda se to do lázně položí až po zavírací době.
Z potravinářského trhu se stal v posledních týdnech jakýsi fantom.
Konkurence je ostrá jako břitva, až některým řetězcům dochází dech a odcházejí z trhu. Ostatní tlačí ceny dolů a seřezávají náklady až za myslitelnou mez. Mzdy pracovníků jsou nízké, práce jednotvárná, mnohdy i psychicky vyčerpávající.
Někteří dodavatelé by také raději nabízeli své zboží jinde, nakonec však znovu zatnou zuby a vyplatí regálné a zbytek roku na ně budou žehrat.
Je to začarovaný kruh. Vše se tváří, jako by se nic nestalo, ale spokojen není nikdo. Zaměstnanci mají málo peněz, dodavatelé nízké výkupní ceny a zákazníci pochybnou kvalitu. Obchodníci na to reagují ještě větším utahováním železné košile.
Velké supermarkety a řetězce navíc pomalu vytlačují původní krámky a prodejny, které nemohou nabídnout nižší ceny. Klesající tržby a zájem o zboží je nutí také k nejrůznějším opatřením, takže mohou brzo skončit u praktik známých z velkých supermarketů.
Cenová válka obchodů má však svůj prozaický základ. Je jím zákazník hledající nejnižší ceny. Že je nachází, a mnohdy na úkor kvality, je věc druhá.
Protože je zákazník prvotním hybatelem tohoto trhu, jeho chování by mohlo vést k narovnání poměrů.
Tím, že bude žádat vyšší kvalitu a třeba si za ni připlatí. Do auta přece také netankuje benzin, který je na hranici záruční lhůty či méně kvalitní.
Domy si také nestaví z cihel, které se po prvním dešti rozsypou.
Zajímavé by proto bylo, kdyby se udělala větší hloubková kontrola ve všech obchodech a pod oko inspektorů padly i další druhy výrobků, a to i zdánlivě bezpečných.
Nabízím řešení, které se snažím praktikovat. Chodím do menších či specializovaných obchůdků, i když za nákup zaplatím o desítky korun víc. Kvalita mi však tyto prostředky vynahradí. Na druhou stranu i drobným dílem pomůžu, aby dotyčný nezkrachoval.
Když se občas takto zachovají i ostatní, majitelé velkých obchodů si všimnou, že o zákazníka se dá bojovat i jinak. Nejen cenou, ale především kvalitou a osobním přístupem.
Třeba to zvedne i kvalitu zboží v supermarketech.
