V čem připouštíte pochybení?
V tom, že jsem druhý den po porodech po třiceti osmi hodinách přepsala v dokumentech čísla vah. To již byly děti osmatřicet hodin u maminek. A byly již přeměněny.
Není to tak, že by váhy byly přepsány těsně po porodu 9. prosince ráno. Váhy jsem přepisovala v neděli desátého prosince kolem dvacáté hodiny večer. V té době již děti byly vykoupané.
Já děti vážila před koupáním a ta váha se mi nezdála. Po poradě s dalšími kolegyněmi jsme se domluvily, že nebudu škrtat a přelepovat v dokumentaci. Proto jsem vzala čistý papír a vše jsem přepsala.
Vy jste devátého prosince končila noční službu nebo začínala denní?
Končila jsem noční, před sedmou hodinou jsem předávala službu sestře, která přišla na denní. Další den 10. prosince jsem přišla na další noční službu.
Jinými slovy tu osudnou chybu - samotnou výměnu - jste neudělala vy? Tu udělal někdo před vámi?
Ano. Ta osudná chyba se stala 9. prosince mezi šestou a devátou hodinou ranní, kdy já už nebyla v práci. Po šesté hodině před výměnou služby už se děti k maminkám nenosí.
A kdo tedy fyzicky děti vyměnil?
Vedení nemocnice neřeklo jméno té osoby a já ji také jmenovat nebudu, nezlobte se.
Ale znáte to jméno?
Ano, znám.
Co všechno si pamatujete ze sobotního rána devátého prosince, kdy se vyměnila miminka?
Nepamatuji si, zda donesli z porodnice na dětské oddělení jedno dítě nebo obě naráz. Dvě hodiny po porodu se děti nechávají aklimatizovat na prostředí, do kterého se narodily. Po této době není možné, že by se koupaly obě děti naráz. Koupalo se vždy pouze jedno dítě.
Není pravda, že by se jim při koupání přehodily náramky. Tak to vůbec nebylo. Já nemůžu říct, jak se to přesně stalo a ani se nebudu pouštět do spekulací, jak to mohlo být.
Jak tenkrát fungoval systém náramků s čísly?
Čísla mívají děti uvázané na ručičkách tak, aby to nebylo zaškrcené. Takže nejsou úplně pevná. Zavazuje se to na uzel a na mašličku. Ta čísla se občas sama rozvážou, když se manipuluje s dětmi.
Vzpomínáte si, že by děti měly ten den svá jména napsaná na nožičkách?
Nevybavuji si, jestli ano nebo ne. Je to už deset měsíců.
Jak to všechno teď prožíváte?
Není to lehké. Je to hrozná zátěž na psychiku. Stalo se to, nemůžeme to popřít. Je mi to hrozně líto. Nepřeji to žádné rodině, nepřeji to nikomu. Nevím, jak bych se zachovala já v této situaci. Je hrozné, že se to stalo.
Ale... já jsem pouze opravila dokumenty, jelikož jsem si myslela, že jsme špatně zapsali váhy při prvním vážení.
Hryzala vás už tehdy po přepsání dokumentů nějaká pochybnost, že se někde mohla stát chyba?
Mezitím proběhly dvě vizity. V té době mě vůbec nenapadlo, že děti můžou být zaměněny. Nebyl v tom žádný úmysl. Tam slouží jedna sestra na celém oddělení, je tam více dětí.
Sestra je tam sama na tyto děti. Nemůžu si pamatovat, jak vypadá dítě od každé maminky. A nevybavuji si, že bych mluvila s nějakou maminkou v tom smyslu, že se jí nezdá její dítě.
Jak dlouho jste pracovala v třebíčské nemocnici?
Celkem patnáct měsíců.
Vy sama už máte děti?
Ještě ne. A oběma rodinám ještě jednou vzkazuji, že mi je to hrozně líto.
Chcete ještě někdy pracovat ve zdravotnictví, nebo spíš v jiném oboru?
Po této zkušenosti s třebíčskou nemocnicí zatím ve zdravotnictví pracovat nechci.
