Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

A dá se tomu věřit? Naučte se, jak neutonout v propagandě o Ukrajině

  19:25aktualizováno  19:25
Poslední dny konfliktu na východní Ukrajině přinesly několik výrazných příkladů propagandy, která střet provází. Lze na nich ukázat, že se jí dopouštějí obě strany, že Západu více než Rusku jde o přesvědčení mezinárodní scény a že tezi o celosvětovém spiknutí zdárně suplují prosté lidské chyby.

Plakát vyzývá k obraně Oděsy před „majdanovci“. Jenže nepokoje zatím vyvolávají především proruští ozbrojenci, kteří staví zátarasy, obsazují budovy a zadržují novináře. | foto: natoaktual.cz

Konflikt odehrávající se jen pár set kilometrů od našich hranic vzbudil u Čechů velkou pozornost. A také diskuse o tom, která média informují objektivně a která nikoli; či čemu lze věřit a co je propaganda, na kterou je dobré si dát pozor.

Portál iDNES.cz zmapoval, jak se propaganda na různých úrovních tvoří a jak se na ni podílejí vlády, aktivisté, média i samotní čtenáři. A také několik tipů, jak se lze zkresleným zprávám - ať už jde o cílenou propagandu, nebo neúmyslně šířené omyly - bránit.

1Práce vlády

Cílem politiků v mezinárodním konfliktu není ani informování a tvorba zisku jako u médií (což souvisí: řemeslně špatné zpravodajství odradí cílovou skupinu žádající kvalitní informace, sledovanost klesne a zisk se sníží), ale výhradně získání co nejlepší pozice pro vlastní zemi. Odpovídají tomu i jejich prohlášení.

Titulky například plnila slova Vladimira Putina, že na Krymu nejsou ruské jednotky nad rámec společné smlouvy a mimo základny. Pak Putin zcela otočil a uvedl, že vojáci "stáli za zády" domobrany a že je (podle Reuters) za to vyznamená. Přitom sama údajná domobrana, která zabírala stanoviště ukrajinské armády, měla špičkové ruské zbraně (více zde).

Propaganda a lidský mozek

Mozek hodně dá na první dojem a náš čas vnímat svět kolem sebe je omezený. Mozek proto vytváří "mentální zkratky" a třídí informace, aby se nepřetížil. Člověk si konstruuje vlastní realitu a podvědomě více věří zprávám, které potvrzují jeho vidění světa, zatímco protikladné informace vytěsňuje, či je bere skepticky.

Mezinárodní politická krize je typický příklad komplexního rozhodování, kde mozek ony mentální zkratky potřebuje. Mozek navíc umí vytvářet i zcela falešné vzpomínky na věci, které se vůbec nestaly (a vzápětí zapomínat, že je to jen konstrukce).

Jak tomu čelit? Chce to čas a energii na kritickou analýzu vlastních rozhodnutí, úmyslnou konfrontaci s protikladnými názory a skepsi k vlastnímu úsudku.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov zase tvrdil, že na východě Ukrajiny nejsou žádní ruští agenti (což se těžko vyvrací, ale zároveň to tvrzení nedává žádný smysl) a Putin si stěžoval, že Američané "čtou cizí dopisy" (najdete zde). Což řekl poté, co do médií, nejprve ruských, "unikly" odposlechy diplomatů EU a USA. Američané navíc komentovali veřejně přístupný Putinův dopis evropským politikům (podrobněji zde).

Neobjevil se také jediný důkaz pro ruské tvrzení o statisících uprchlíků z Ukrajiny, ani o masivním nebezpečí ruské menšině.

Míra, s níž ruští představitelé vypouštějí snadno vyvratitelné výroky, může někoho překvapit, ale ony výroky jsou ze značné míry určené ruskému publiku. "Ruské vedení se nestará, jak bude vnímáno ve světě 'venku', kde existuje pluralita informací a kde lze zprávy potvrzovat a kontrolovat," citují The New York Times expertku na Rusko Liliji Fjodorovnu Ševcovovou.

Silná prohlášení říkají i západní politici a kyjevská vláda. Pozornost médií přilákala Ukrajinci vyhlášená "protiteroristická operace" na východě Ukrajiny, kterou spustili před Velikonocemi. Jenže se celá zadrhla a Ukrajinci se zamotali do vlastních tvrzení, když nejprve uvedli, že žádní jejich vojáci s transportéry rozhodně nepřeběhli na stranu separatistů, načež přiznali, že jim skutečně nějaké transportéry chybí (více o dění ve Slavjansku zde).

Sporný je původ minimálně jedné z fotografií, které americká vláda vypustila do světa s cílem dokázat přítomnost ruských sil na východě Ukrajiny (podrobně o tom píše The New York Times). Zde nicméně je znát zajímavý rozdíl proti ruským médiím, v nichž zmínky o přešlapech ruské vlády scházejí.

Další výrok bez důkazů patří vicepremiérovi Ukrajiny Vitaliji Jaremovi, podle nějž ve Slavjansku a Kramatorsku jsou ruští výsadkáři. Důkazy (tak neprůstřelné, jako když po sestřelení korejského boeingu sovětskou stíhačkou v roce 1983 nechali Američané v Radě bezpečnosti OSN přehrát získané záznamy sovětské komunikace) však Ukrajinci nedodali. Pouze vydali zprávu o zadržení desítek ruských agentů, kterou Rusové popřeli. Hojně medializovaná "agentka Máša" asi těžko byla výkvětem ruských tajných služeb.

U každého článku založeného na prohlášení toho či onoho politika je dobré se mít na pozoru. Politik nemá zájem na objektivním zpravodajství a média jeho slova přinesla prostě proto, že to je například prezident či premiér a znalost toho, čím argumentuje, je ve veřejném zájmu.

Sluší se dodat, že politici své projevy časují kvůli ovlivnění agendy médií a tím i toho, o čem politici chtějí, aby lidé přemýšleli (nebo naopak nepřemýšleli). Ne vždy je to na škodu: známé jsou projevy Winstona Churchilla, jimiž vyztužil morálku oslabené Británie, vzdorující osamoceně nacistické hrozbě (např. tento).

2Dílo aktivistů

Vlády a politici na to ovšem nejsou sami. Na obou stranách působí aktivisté a obě strany se obviňují, že mezi nimi jsou tajní agenti (což ale nezjistíme a proto je tento oddíl o aktivistech z obou táborů).

Příkladem jejich činnosti je například dění v Doněcku. Poté, co zde v neděli neznámí útočníci zabili několik lidí, vyrukovali proruští separatisté se svéráznými "důkazy": ukázali na hromadě německý kulomet ze druhé světové války, novotou svítící stodolarovky i vizitky šéfa ultranacionalistů z Pravého sektoru Dmytra Jaroše. Vše se údajně našlo na místě činu.

"Naši nepřátelé pokračují v prosazování své fašistické ideologie a dokonce používají zbraně svých učitelů," řekl nad touto sbírkou separatisty dosazený starosta Slavjansku Vjačeslav Ponomarjev prokremelské stanici LifeNews. V reportáži nebylo vysvětleno, proč jsou pro smrtící útok zapotřebí právě vizitky a co si na východě Ukrajiny lze pořídit za americké dolary.

Vše nasvědčuje amatérské práci separatistů v prostředí, které svědčí inscenaci více či méně podařených "důkazů". Například už zmíněná LifeNews nabídla 15 tisíc rublů, asi osm tisíc korun, za video "mobilizujících ukrajinských jednotek na východě země". Jenže tak, jako stačí natočit ležící kulomet a říci "na místě činu ho zanechali fašisté", lze kdekoliv a kdykoliv natočit ukrajinské vojáky a říci "to se děje teď za vašimi humny".

Pochybnosti budí i videa s údajným podřezáváním hlav policistovi na Majdanu a exšéfovi doněcké policie údajnými příslušníky Pravého sektoru. První zmíněné video nese označení "beheaded body of Euromaidan activist", na druhém mají útočníci černooranžové pásky proruských sil a velké ruské weby jako třeba státní RIA Novosti o případu mlčí. V komunitě serveru LiveLeak, který video publikoval, opakovaně zaznělo podezření, že je to umělá krev (což by spolu s páskami nahrávalo verzi o "divadle" očerňujícím separatisty). Každopádně není jasný ani původ videa, ani identita jeho autorů a jejich případná vazba na jednu či druhou stranu konfliktu. A to, že někdo video nějak pojmenuje, není důkaz.

Na tenkém ledu propagandy

  • Máte-li možnost, sledujte zpravodajství z více zdrojů z různých zemí. Pokud se líčení dané události zdroj od zdroje dramaticky rozchází, je se zprávou něco v nepořádku.
  • V konfliktních situacích je velký rozdíl mezi obraty "něco se stalo" a "někdo říká, že se něco stalo". Nejen média na to někdy zapomínají. Uvádění zdroje, ideálně primárního, je klíčové.
  • Jakékoliv první zprávy o převratně vypadající události je třeba brát s rezervou přinejmenším do doby, než se objeví reakce protistrany.
  • V době sociálních sítí padá monopol médií na šíření zpráv. A tedy i monopol médií na šíření případných nepravd či zkreslení.
  • Produkovat a šířit falešné zprávy je značně snadnější než je vyvracet.

Propaganda z řad aktivistů může mít i úplně jiné formy. Když sdružení Dekomunizace spustilo z liberecké radnice obří plakát Vladimira Putina s hitlerovským knírkem a medailí s hákovým křížem, dostalo tím do médií a i debat mezi lidmi otázku legitimity přirovnání Putina k vůdci nacistů.

V separatisty obsazeném Slavjansku zase kdosi rozšířil letáky, podle nichž se Židé starší 15 let musí registrovat a zaplatit poplatek, jinak jim bude zabaven majetek. Reminiscenci nacistického teroru a holokaustu dokládá fotografie, ale separatisté se od letáku distancovali a údajně podepsaný lídr doněckých separatistů Denis Pušilin jeho autory označil za idioty. Dodnes nikdo neví, kdo leták rozšířil. Zní nicméně kuriózně, že podle textu letáku Židé "podporují fašistické banderovce v Kyjevě".

Jakkoliv se aktivisté snahou o co nejlepší obraz své strany konfliktu či pošpinění protivníka podobají politikům, rozdíl je zřejmý: nenesou politickou odpovědnost, nejsou tak na očích a když jim to nevyjde, vždy se od nich politici mohou distancovat.

Protože se jejich akce dějí v terénu (například v Oděse, kde kdosi vyhlásil "Oděskou lidovou republiku", načež místní separatisté řekli, že s tím nemají nic společného), často je pro média velmi těžké, ne-li nemožné zjistit přesný obraz situace přímo na místě. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu, kterým jsou...

3Chyby novinářů

Pokud se oprostíme od teorií o médiích sloužících celosvětovému (nebo aspoň prozápadnímu či sionistickému) spiknutí, zbývá skutečnost, že i novináři jsou jen lidé, a to lidé omylní. Přes kontrolní mechanismy, které redakce mají, média mohou chybovat, stejně jako mohou chybovat lidé v jiných profesích.

Příkladem chyby iDNES.cz, ať nejdeme daleko, budiž třeba titulek, že USA ukázaly "důkaz ruské přítomnosti na východní Ukrajině". Titulek budil dojem, že zveřejněné snímky poskytují nezvratný důkaz o přítomnosti ruských jednotek. Ale tak tomu nebylo, proto jsme titulek změnili: "Na Ukrajině jsou ruští vojáci, máme jejich fotografie, tvrdí USA" (takto je zřejmé, že nový titulek je tvrzením jedné zúčastněné strany a jako takový je třeba ho brát).

Kolegové ze serveru Novinky.cz zase před časem šéfce diplomacie EU Catherine Ashtonové do úst mylně vložili výrok, podle něhož nechce vyšetřovat možnost, že snipeři na Majdanu byli revolucionáři (více zde). Výrok začal žít vlastním životem, Novinky.cz později pasáž opravily.

Chyba deníku Blesk v popisu videa

O už zmíněné "zaručené" informace o popraveném policistovi se zase "postaral" deník Blesk. Video s popiskem "bezhlavé tělo aktivisty Euromajdanu" opatřil popiskou "policisté odnášejí tělo svého kolegy - bez hlavy! Tu mu demonstranti pravděpodobně uřízli nebo usekli". Patřičně ostrý je i titulek: "Brutální video od 18 let: Demonstranti na Ukrajině uřízli policistovi hlavu!"

Vše to logicky svádí ke konspirační teorii, že média jsou někým skrytě řízena. Konspiraci je samozřejmě nemožné vyvrátit (co by to bylo za konspiraci, kdyby to možné bylo), ale zmíněné chyby lze vysvětlit mnohem jednodušeji: nepozorností, nedostatkem vzdělání v příslušném oboru (české redakce nejsou tak velké, aby měly na všechno mnoho desítek specialistů), nedostatkem financí pro udržování stálého týmu zpravodajů v terénu, tlakem na rychlost zpracování a podobně.

4Lidová tvořivost

Byť to není propaganda v pravém slova smyslu, éterem kolují i zprávy, které si lidé překroutí sami ve své hlavě, bez asistence politiků, médií či ukrajinských nebo ruských aktivistů. I tyto informace přispívají k obrazu, který si o Ukrajině děláme, tedy pokud to, co nám řeknou přátelé, neběžíme hned prověřit v primárním zdroji. Ruku na srdce - děláte to vždy vy sami? A dělají to lidé ve vašem okolí?

Autor tohoto textu obdržel například e-mail o znění "česká média mají nejhorší zpravodajství o Ukrajině, zjistili to vojáci, sami jste o tom psali". Skutečnost je trochu jiná: vojáci útvaru psychologických operací zveřejnili porovnání produkce šesti médií, mezi nimiž byla i ČTK. Její titulky označili za nejvýrazněji "protiruské". Podobný, jen těsně mírnější výsledek, připsali BBC a Deutsche Welle. Metodiku ani analýzu ruských zdrojů vojáci nezveřejnili.

5Královská disciplína: sněhová koule

V praxi se jednotlivé příčiny zkreslování mísí, přičemž nelze přesně oddělit, jakou měrou k němu kdo přispěl. Jisté je, že se - především mediálně vděčná - zpráva může nabalovat jako sněhová koule až do zcela překroucené podoby. Typickým příkladem je zpráva o ruském letounu, který 12. dubna údajně zcela vyděsil posádku americké válečné lodi v Černém moři.

Vše začalo zprávou Pentagonu, podle níž poblíž raketového torpédoborce Donald Cook (viz únorová fotoreportáž z jeho paluby) dvanáctkrát proletěl ruský letoun Su-24, a to ve vzdálenosti zhruba 900 metrů, nikoliv nad lodí. Mluvčí Pentagonu uvedl, že letoun nebyl ozbrojen, ignoroval či neslyšel pokusy o navázání spojení a po hodině a půl odletěl. Chování ruských pilotů označil mluvčí za provokativní a neprofesionální.

Zprávu amerického ministerstva obrany se zachováním kontextu převzala agentura Reuters. Pak se sněhová koule dala do pohybu.

Například servery Ru-facts.com a Novorus.info s odkazem na agenturu Reuters uvedly, že ruský letoun simuloval útok, námořníci se nervově zhroutili, 27 jich požádalo o uvolnění ze služby a další jsou v péči psychologů, zatímco loď "byla okamžitě evakuována" do rumunského přístavu. Ruská televize RT uvedla v titulku, že "podle Pentagonu Su-24 opakovaně přelétal nad lodí".

Pokud vám zejména první dva weby přijdou neznámé, nejste sami. Servery s větším kreditem se údajné senzaci nevěnovaly vůbec (RIA Novosti), nebo ji nenápadně zmínily jednou stručnou větou (anglická mutace ITAR TASS).

V České republice se zprávě o publicitu postaral krajský zastupitel ČSSD ve Středočeském kraji Jiří Csermelyi, někdejší šéfredaktor vojenského magazínu ATM a vyšší důstojník v záloze. Tvrzením o vyděšených námořnících přisoudil jako zdroj agenturu Reuters (už jsme si ukázali, že to není pravda) a dodal, že podle několika zahraničních zdrojů testovali Rusové moderní rušicí systém Chibiny-M (více o systému rusky zde).

Ve svém textu dále píše, že podle ruských zdrojů "plavidlo zaujalo bojovou pozici, "vše šlo podle plánu, radiolokátory sledovaly cíl a naváděcí systémy polykaly přesná data a najednou všechno zhaslo, na obrazovkách tma. Tok elektronických dat se zastavil a 20mm šestihlavňové rotační kanony protiletadlových systémů Phalanx byly bezradné. Ruský letoun zahřměl nad palubou torpédoborce, udělal bojovou zatáčku, imitoval útok raketou..."

Článek na blogerském serveru "napsala" Kirsten-Phoenix. A nebo někdo úplně...

Csermelyi neuvedl odkaz na zdroj , z něhož barvité líčení čerpal (jím zmíněné odkazy rušicí zařízení nezmiňují). Portál iDNES.cz pravděpodobný zdroj našel: příspěvek na blogu Politikus.ru (jehož správci se zříkají odpovědnosti za publikované texty). Autor či autorka blogu má přezdívku Kirsten-Phoenix a jako profilovou fotku portét švýcarské modelky Julie Ordon s domalovanými ruskými vlajkami na tvářích (viz obrázek).

Byť by americké námořnictvo jistě nemělo potřebu medializovat vlastní selhání, veškeré informace ukazují na to, že Csermelyi (a návazně s odvoláním na něj ve zveličené podobě Parlamentní listy, čímž se dostáváme ke zmíněnému novinářskému selhání při ověřování informací) publikoval nesmysl. Csermelyi později podle svých slov přerušil spolupráci s Parlamentními listy.

Jistě nelze vyloučit, že Rusové mají systém, jenž s energií dodávanou jen ze zdrojů letadla oslepí mnohanásobně větší loď s elektronikou 21. století, že zařízení pro moderní stíhačky testují na Su-24 ze 60. let, že účinnost přísně tajné superzbraně chtěli vyzradit při banálním incidentu a že měli na lodi špeha, který jim popsal, jak nervově zhrouceným námořníkům zhasínaly monitory (načež ho prozradili americké kontrašpionáži zveřejněním zprávy), ale jak je známo, konspirační teorie vysvětlí vše, i jaderný úder uneseným boeingem.

Příběhem o sněhové kouli exkurz do světa propagandy končí. Přejeme vám to samé, co Jiří Csermelyi na sdíleném obrázku na svém facebookovém profilu: Nevěřte všemu, co je na internetu, jen proto, že je u toho něčí fotka.

Autor:






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.