Jak jste se k tématu filmu dostali?
Josef Albrecht (spoluautor námětu a dramaturg): Prvotním impulsem pro mě bylo to, že jsem přibližně před dvěma lety ve svém okolí začal registrovat změnu v přemýšlení některých lidí. Tito povětšinou velmi inteligentní lidé začali prosazovat zvláštní a zajímavé postoje, ze kterých jsem jednoznačně cítil ruskou propagandu – a tak jsem začal zkoumat, čím to může být.
Co dokáže ležKoprodukční dokument České televize a ARTE chce přinést vhled pod pokličku světa dezinformací. Hledá autory nepravdivých zpráv na Facebooku a na takzvaných konspiračních webech a snaží se objektivně analyzovat situaci v České republice. V dokumentu účinkují mimo jiné šéf Vojenského výboru NATO Petr Pavel, ministr obrany Martin Stropnický, britský novinář Edward Lucas nebo politolog Peter Pomerantsev. Film uvede ČT2 v úterý 23. května ve 21:20 (stránka pořadu). |
Sešel jsem se s pár lidmi z médií a z bezpečnostní komunity z vysokých škol – z nichž někteří v dokumentu i účinkují – a pak jsme se potkali s Tomášem. V té chvíli se z toho stal dokumentární projekt. K tomu se přihodilo, že ARTE poptávalo projekty tohoto typu, takže jsme námět sepsali, jim se to líbilo a od té doby to začalo žít vlastním životem jako všechny dokumentární projekty.
Bylo pro vás těžké neprosazovat do filmu vlastní názor?
Tomáš Kudrna (režisér): Určitě. Ze začátku nebylo úplně jasné, odkud do tématu vstoupit a čím přesně se zabývat. Jestli jen dezinformacemi, celou propagandou nebo kyberbezpečností a kyberútoky. Jestli do filmu zahrnout i další způsoby, které používají země jako Rusko nebo Čína pro ovlivňování situace v jednotlivých zemích atd. Čili nejtěžší vlastně bylo se tématem prodrat a vybrat z něho jednu linku, jeden způsob, kterým lze ovlivnit situaci v nějaké cílové zemi. To nám během rešerší velmi pomáhalo se v tom celém neutopit.
A co se týče vlastního názoru – byli jsme si vědomi toho, že chceme-li jako tvůrci být věrohodní a chceme-li, aby ten film oslovoval lidi, kteří třeba nejsou rozhodnutí, jestli se postavit na proruskou nebo protiruskou stranu, můžeme toho docílit jedině v případě, že budeme věcní. Že to pojmeme jako analytický dokument, nebudeme strašit, nebudeme Rusko ani Kreml démonizovat a budeme vlastně jen popisovat, co se děje, protože strašením bychom nedosáhli ničeho a jen bychom se těmito nástroji a prostředky podobali těm dezinformačním webům.
Co si asi pomyslí člověk, jehož názory tento dokument napadá?
T. K.: Já bych řekl, že my tu situaci a smýšlení našich spoluobčanů teď tímto filmem nebo čímkoliv jiným neproměníme. Myslím, že pokud se v oblasti informací, dezinformací a informační revoluce má něco odehrávat a měnit, tak je to běh na hodně dlouhou trať. Nám nejde o oslovení těch, kteří jsou na prokremelské straně. Chceme spíše oslovit ty, kteří váhají, nebo mladé, kteří si názor na politické dění teprve utvářejí. U těch bychom byli rádi, kdyby byli diváky našeho dokumentu.
J. A.: Už před lety jsme si na mnoha jiných projektech vyzkoušeli, že přesvědčovat přesvědčené je falešné hrdinství. Jak to říká Tomáš – o ty opravdu nejde. Jde spíše o lidi, kteří budou do budoucna přemýšlet o věcech, jako je mediální výchova a podobné záležitosti. Opravdu nejdůležitější je naučit tu nejmladší, mladou, ještě neztracenou generaci přemýšlet a vyhodnocovat si věci.
To, co tam padalo na adresu médií, mnohdy nebylo příliš lichotivé, ale není to jen jejich zásluha, to je výsledek celospolečenského vývoje. Všechny informace jsou tak snadno dostupné, že tím vlastně samy sebe devalvují. My bychom měli přemýšlet o zásadních tématech, jaká se tady objevovala.
Co bylo na celém dokumentu nejtěžší?
T. K.: Fáze rešerší a fakt, že to člověka na začátku fascinuje. Řekne si, ty bláho, tady jsou weby, které to směřování společnosti úplně otáčejí a je to velké – je za tím Kreml, Putin! To musím nějak zmapovat. A začnete se probírat spoustou věcí, které se na vás hrnou, a setkáváte se s nejrůznějšími odborníky, kteří říkají, že Rusové nás ovlivňují přes média, přes dezinformace, přes diplomacii, přes ruské menšiny v různých zemích a tak dále. A máte hlavu jako pátrací balón. Důležité je dokázat to nějak komplexně popsat. S tím jsme bojovali docela dlouhou dobu. Pak jsme si řekli, že víme, že ten vliv a snahy tady jsou, pojďme to na jedné věci a jednom směru popsat. A vybrali jsme si dezinformace. Tohle bylo nejtěžší.
J. A.: A co se motivu týče, nejtěžší bylo najít odstup. Protože je to opravdu široké téma, natáčeli jsme více než rok. A Tomášovi se to podařilo, klobouk dolů, protože byly chvíle, kdy už jsme ho neměli.
Co tedy dokáže lež?
J. A.: Ve filmu zaznělo, že každý notebook je dneska zbraň, a to samozřejmě jen ty jedničky a nuly žijící si uvnitř svým životem nezpůsobí. Lež má ale obrovskou sílu a porazit ji může jen pravda. A pravda je hodně často velmi komplikovaná a těžce prosaditelná. Zatímco lež je většinou jednodušší a mnohem snadněji ji i ta cílová skupina uvěří. Proto je tak nebezpečná. A za většinou problémů, které máme za poslední století za sebou, vždycky stála buď jedna malá nebo velká lež.
