Powellův výtvor je prakticky předurčen k úspěchu: přesně odpovídá požadavkům moderní konzumní společnosti. Střídá formy projevu, šokuje i baví. Dějová linie ustupuje do pozadí. Autor strategicky upřednostňuje větší počet mikropříběhů. Každému z nich vévodí neobvyklá a atraktivní postava, která epizodu udrží pohromadě. Důsledkem této antinudy bývá dojem chaosu. Ke Goonovi se zkrátka vyplatí přistupovat bez jakýchkoli očekávání. V dobrém slova smyslu. Pokud totiž něco dokáže, tak příjemně zaskočit.
Šílená galerie figur
V nově přeloženém svazku Mé vražedné dětství Powell dovolí čtenáři přece jen poznat hlavního hrdinu trochu lépe. Ještě -náctiletý Goon ve vzteku ze ztráty své tety zabije jejího vraha - mafiána jménem Labrazio. Co víc, dokáže následně využít jeho pověsti ve svůj prospěch a začne se vydávat za Labraziova výběrčího. Postupně se z Goona stává postrach, ale zároveň i ochránce celého města. Problémy na sebe pochopitelně nenechají dlouho čekat. Dostaví se v podobě zvrhlého Kazatele. Ten buduje armádu a její vojáky si vytváří z mrtvých těl.
Obálka svazku Goon 1 - Nic než utrpení
Obálka komiksu Goon 2 Mé vražedné dětství
O kniháchEric Powell: Goon 1 Nic než utrpení + Goon 2 Mé vražedné dětství Překlad: Václav Dort a Martin Trojan. Comics Centrum, Praha 2013, 144 a 136 stran, doporučená cena 499 korun. |
Dějová linie nehraje tak zásadní roli, jak bývá u větších sérií zvykem. Alespoň zatím, v přeložených dílech. Goon je postaven na variabilitě zejména vedlejších postav. Právě ty osvěžují příběh a je vidět, že za jejich vznikem stojí mnoho papíru a bezesných nocí. Stačí zmínit prokletého požírače zombií Krkavce nebo milého, ale poněkud zmateného zloducha – doktora Slitinu. Hlavně díky rozmanitým charakterům a přesvědčivým dialogům lze roztěkaný koncept tohoto komiksu akceptovat.
Já všechno sám
Powell je v jistém ohledu surrealista. A čtenáře vystavuje důmyslným hrám. Skvělým prostředkem je trochu absurdní leitmotiv každého svazku. V první knize k naprostému zmatení posloužil obří pařát, který se občas snesl z nebe a potrestal každého, kdo urazil nebožtíka Labrazia. V novém díle anonymní pařát nahradili vybuchující orangutani. Jakmile čtenář přistoupí na Powellovu hru a přestane „zbytečně“ přemýšlet, je lapen.
Ukázka z komiksu Goon 2 Mé vražedné dětství
K zážitku přispívá i kresba – sugestivní, akční, přitom stejně rozmanitá jako obsah. Na působivé flashbacky Powell sáhl po obyčejné a upřímné tužce, čímž poukázal na to, jak efektní může být tradiční přístup ke komiksu. Goon bez barvy by však nefungoval. To dokazují i umělecky propracované plakátové obálky obou dílů série.
Komiksy z dílny jediného autora tvoří už samostatnou kategorii. Jen málokdy se podaří ovládnout kresbu i scénář natolik, aby vzniklo reprezentativní dílo. Pokud se tak stane, výsledek se většinou zapíše do historie komiksového vesmíru. Ostatně stačí si vzpomenout na Spiegelmanův komiks Maus, Persepolis od Marjane Satrapiové či Habíbí Craiga Thompsona. Goon také aspiruje na zářez do srdcí fanoušků, volí však jinou strategii. Místo uměleckého, historického nebo dokonce filozofického kontextu preferuje násilí, vtip a šokující absurditu.
Goon je skvělou ukázkou moderního komiksu, který zcela přepracoval osvědčený způsob vyprávění. Nutí čtenáře jen nevěřícně obracet stránky, aby se nechal zaskočit, zmást, ale především pobavit. A to funguje.
Ukázka z komiksu Goon 2 Mé vražedné dětství
O tvůrciByla to právě originální série Goon, co proslavilo amerického komiksového tvůrce Erica Powella (nar. 1975). Za sympatického rváče získal Powell pět prestižních Eisnerových cen – v neposlední řadě za nejlepšího komiksového scenáristu a multimediálního umělce. V oblasti komiksu se podílel také na titulech jako je Hellboy, Incredible Hulk nebo The Avengers.  Americký komiksový tvůrce Eric Powell (1975) |
