Za jméno Stanislava Tůmy byl a je nejčastěji připojován přívlastek "fotograf malostranský", neboť tuto pražskou čtvrť, v níž také žil, desítky let fotografoval. Intenzivně pracoval s variacemi: "donekonečna" snímal detaily zdí, chodníků, průčelí a dalších prvků Malé Strany a přilehlých Hradčan. A byť se v osmdesátých letech přestěhoval do západní ciziny, zaznamenával za hranicemi podobné motivy a volil tytéž autorské přístupy, které si osvojil právě na Malé Straně a Hradčanech. Nadto do Československa zajížděl a po listopadu 1989 se do Prahy natrvalo vrátil – to aby pokračoval v načatém díle. Vydal potom několik knih, které v úhrnu skládají početně nestřídmý obraz na "dané téma".
Sběratel nehlučných příběhů
Posmrtná retrospektiva přináší šanci nakládat s fotografovým odkazem tak, aby variační nánosy byly odstraněny a intenzivně zazářilo jádro. A to se na pražské Staroměstském radnici, kde je umístěn výběr zhruba 150 snímků z Tůmovy pozůstalosti, povedlo alespoň naznačit. Sestavovatelé zcela pominuli chronologii, což se vzhledem k četnosti Tůmových variací jeví jako dobré, ba nutné. Drury a Borkovcová se pokusili expozici komponovat jednak v námětových a motivických shlucích a pochopitelně i s ohledem na to, co instalačně dovolují Křížová chodba a Rytířský sál Staroměstské radnice, přičemž toto prostředí přináší vystavujícím značné problémy, jak se k tomu ještě dostaneme v závěrečné poznámce.
O výstavěStanislav Tůma (1950-2005): Ve stínu Koncepce: Richard Drury a Jiřina Borkovcová Křížová chodba a Rytířský sál Staroměstská radnice, výstavní prostory Staroměstské radnice, Staroměstské náměstí 1, Praha 1. Otevírací doba: 10:00 hod - 18:00 hod, mimo pondělí, výstava trvá do 6. června 2010. |
Patří se však něco dodat k technické stránce Tůmových fotografií. Vznikaly kinofilmovým přístrojem, který má při zobrazování takových námětů své zřetelné limity co do ostrosti i schopnosti podat polotóny. Na Tůmových pracích se zobrazovací omezení pětatřicetimilimetrového negativu skutečně nejednou projevuje, ale neukazuje se to být překážkou pro zprostředkování onoho lyrismu, který umělcova díla obsahují. Dokonce bych řekl, že onen kinofilmový pel nyní, kdy pozvolna, ale jistě uvykáme digitálnímu obrazu, vnáší do Tůmových fotografií účinnou dávku neubrečené melancholie.
Vizitka hlavního města
Pořadatelé Jiřina Borkovcová a Richard Drury sáhli i do jiných přihrádek než těch malostransko-hradčanských. Vytáhli na světlo Tůmovy záběry z interiérů, které poetikou mají velice blízko nejen k hlavní, pražské autorově linii, ale v náladě a někdy i v motivech k záběrům Milana Pitlacha (1943), jenž v osmdesátých letech emigroval do Spolkové republiky Německo, cestoval a fotografoval mimo jiné interiéry, v nichž pobyl. A portrétoval své přátelé a známé - stejně jako to činil Stanislav Tůma. Portréty však zůstaly při výběru pro Staroměstskou radnici úplně stranou a z ženských aktů, které Tůma rovněž tvořil, je zde představen pouhý naznačující zlomek.
Prostorová dispozice Křížové chodby a Rytířského sálu Staroměstská radnice neumožňuje originální členění výstavního celku. To částečně říkám na omluvu kurátorů. Nevábné panely, jejichž hliníkové nosníky absolutně nekorespondují s prostředím Staroměstské radnice, sotva průměrné osvětlení, po sálech a chodbách roztroušené zbytky po předchozích výstavách, nevkusné židle. To je vizitka exponovaného výstavního místa v historických prostorách náležejících hlavnímu městu: duch rýžovacího turismu a ušmudlaného trhovectví z toho jen sálají!
Česká metropole nedisponuje kultivovanou a dramaturgicky otevřenou fotogalerií středního rozsahu, která by umožnila představit autorský výběr řekněme o jedné stovce exponátů. V případě retrospektivy Stanislava Tůmy by to byl, zdá se mi, optimální počet, který by v esenciálních výběru dokázal zprostředkovat hlavní tahy jeho díla. A totéž se dá říct o průřezové monografii: ani ta ještě nevznikla, čeká na svůj vznik. Pak teprve bude evidentní, že Stanislav Tůma si nezaslouží být "zastíněn".

Stanislav Tůma instaluje v příbramské Galerii Františka Drtikola na Zámečku expozici svých snímků; srpen 2001.
Stanislav TůmaNarozen 11. 7. 1950 v Chebu, zemřel 14. 9. 2005 v Praze. Od roku 1969 fotografoval profesionálně. V sedmdesátých letech fotografoval převážně českou hudební scénu, divadlo a architekturu. Vystavoval v evropských muzeích a galeriích (Canon Photo Gallery v Amsterodamu 1981, Kunstindustrimuseum v Kodani 1983, NY Carlsberg Glypotek v Kodani 1984, Henie-Onstad Kunstsentret v Oslu 1984). Publikoval ve fotografických časopisech. V r. 1982 získal Kulturní cenu Státní kulturní rady Švédska ve Stockholmu. V Holandsku vyšla jeho první fotografická kniha Women s básněmi Jaroslava Seiferta. Na jaře 1990 se vrátil do Prahy. Jeho první souhrnná výstava v ČR se konala v pražském Mánesu na jaře 1994. V Praze vydal svou další knihu s názvem Suburbium Pragense, oceněnou titulem Fotografická publikace roku 1997. Jeho kniha Prager Motive získala ocenění Nejlepší fotografická publikace s textem" za rok 2004. Poslední důležité výstavy Tůmových prací proběhly v roce 2000 v rámci na Staroměstské radnici a v roce 2006 v Muzeu hlavního města Prahy. |