Odpověď jistě nemůže být snadná a jednoznačná. Ohlédneme-li se však za uplynulými čtyřmi lety a projdeme komentáře v médiích, televizní krizi, Děkujeme odejděme, a další a další záležitosti až po kabaretní vystoupení pana Kasla ve vinárně na pražském Hradě (za laskavé asistence pana prezidenta), jistě jen shodou okolností dva týdny před volbami, alespoň částečné pravdy se dobereme. Jako nepřítel a hrozba zde byla soustavně prezentována ODS, jmenovitě její předseda Václav Klaus. Když k tomu připočteme velmi nešťastnou strategii volební kampaně, výsledek se dostavil. ODS volili podle ODS jen ti "nejvěrnější z nejvěrnějších". Ti představují téměř 25% voličů, což určitě není tak špatný výsledek.
U značné části pravostředově orientovaných občanů (zejména obyvatelů měst) se ovšem dostavil výsledek trochu jiný, ale pochopitelný: totální znechucení politikou. Bylo-li cílem protagonistů výše uvedených věcí přetáhnout hlasy váhajících, pravostředově smýlšejícíh voličů, od ODS ke Čtyřkoalici, potažmo Unii svobody, dopadlo vše trochu jinak. Ti lidé prostě nevoili nikoho a nelze se jim ani příliš divit. Unie svobody dnes balancuje na okraji nebytí, možná ani nesestaví svůj poslanecký klub a přátelé z lidové strany vykroužkovali pana Pilipa z kandidátky. Smutnější ale je, že volební účast 58% nahrála komunistům a do 21. století vstupuje Česká republika ve znamení rozkvetlých třešní... Při této příležitosti nemohu nepřipomenout novelu volebního zákona. Ta byla v ODS považována za hlavní pozitivní výsledek Opoziční smlouvy a zabránila by podobnému úspěch extremistů. Bohužel, Ústavní soud ji zrušil - na čí popud to asi bylo..?
Ať už dopadnou vyjednávání o nové vládě jakkoli (A koalici 101 hlasů s lidovci, zbytkem unionistů a dvěma nezařazenými poslanci bych panu Špidlovi z celého srdce přál!), jedno je jisté. V těhle volbách jsme prohráli všichni. Až dosud jsme přese všechny výhrady a rozdílné názory mohli každý večer usínat s vědomím, že žijeme v téměř normální evropské zemi. Po 15. červnu 2002 už to neplatí.
U značné části pravostředově orientovaných občanů (zejména obyvatelů měst) se ovšem dostavil výsledek trochu jiný, ale pochopitelný: totální znechucení politikou. Bylo-li cílem protagonistů výše uvedených věcí přetáhnout hlasy váhajících, pravostředově smýlšejícíh voličů, od ODS ke Čtyřkoalici, potažmo Unii svobody, dopadlo vše trochu jinak. Ti lidé prostě nevoili nikoho a nelze se jim ani příliš divit. Unie svobody dnes balancuje na okraji nebytí, možná ani nesestaví svůj poslanecký klub a přátelé z lidové strany vykroužkovali pana Pilipa z kandidátky. Smutnější ale je, že volební účast 58% nahrála komunistům a do 21. století vstupuje Česká republika ve znamení rozkvetlých třešní... Při této příležitosti nemohu nepřipomenout novelu volebního zákona. Ta byla v ODS považována za hlavní pozitivní výsledek Opoziční smlouvy a zabránila by podobnému úspěch extremistů. Bohužel, Ústavní soud ji zrušil - na čí popud to asi bylo..?
Ať už dopadnou vyjednávání o nové vládě jakkoli (A koalici 101 hlasů s lidovci, zbytkem unionistů a dvěma nezařazenými poslanci bych panu Špidlovi z celého srdce přál!), jedno je jisté. V těhle volbách jsme prohráli všichni. Až dosud jsme přese všechny výhrady a rozdílné názory mohli každý večer usínat s vědomím, že žijeme v téměř normální evropské zemi. Po 15. červnu 2002 už to neplatí.
