„Proč mají mít děti ve škole informatiku? Vždyť toho ví víc než samotné učitelky,“ zní jedno staré klišé. A Hana Šandová z pražského Gymnázia Jana Keplera to ani nepopírá – dnešní děti jsou podle učitelky informatiky hodně napřed. Pořád se ale podle ní mají co učit. Navíc díky jejich znalostem i znalostem učitele si mohou vědomosti vzájemně vyměňovat a svým vrstevníkům je pak i lépe vysvětlit.
„Během hodiny mezi námi hodně funguje vzájemná interakce. Děti mi ukážou, co už se naučily a já jim buď řeknu, že to jde udělat ještě lépe, nebo se něco přiučím já. Není v tom problém,“ dodává Šandová.
Pro většinu lidí znamená programování jen psaní číselného kódu v nepřehledných tabulkách, ve kterých se vyzná jen jeden člověk ze sta. Podle vedoucího týmu autorů učebnic informatiky Jiřího Vaníčka to není pravda. „Nechceme vychovávat armádu programátorů. Naším cílem je naučit děti myslet a řešit základní algoritmické úlohy,“ říká Vaníček a dodává, že se děti mají v podstatě učit vytvářet postupy řešení a najít k tomu ty správné nástroje.
Už v mateřince si ale děti mohou naprogramovat hračky jen pomocí tlačítek. Ty má na sobě barevná včelka, která si zapamatuje počty jednotlivých zmáčknutí a podle toho vyrazí na cestu. Předškoláci se tak ještě před nástupem do letitého vzdělávacího procesu setkávají s náznaky moderních technologií, které vládnou světem.
Hračky jako vzdělávací pomůcky
Po stolech jezdí blikající roboti, třídou zní údery na klávesnici a děti se učí první základy programovacího jazyka Scratch. Tak vypadá výuka na druhém stupni základní školy. „Ve třetí a páté třídě děti používají robotickou stavebnici, nejčastěji LEGO. Díky zadávání nejrůznějších základních, jednoduchých pokynů tím podporují rozvoj svého informativního myšlení,“ dodává Vaníček.
Programování začíná od základů, na kterých učitelé postupně staví. Pomyslnou cihlou je ve třídě Hany Šandové semafor. „Ten děti jednoduše naprogramují a pak každý pokračuje ve vylepšování podle svého tempa. Jak výuka postupuje začínáme využívat různé senzory pro datalogging a tím se nám propojuje informatika i do dalších přírodovědných oborů. Děti mají práci s těmito nástroji rády, protože ihned vidí výsledek své práce. Vidí něco, co reálně funguje a dokážou si tak informatiku spojit s něčím praktickým. To je pro ně obrovská motivace,“ dodává učitelka informatiky Hana Šandová.
Ministerstvo chce předměty propojit, chybí ale peníze i učitelé
Zmocněnec pro digitální vzdělávání Ivan Pilný chce dostat do škol víc techniky i kantorů. Celkově jde ale o milionové náklady. Navíc je informatika obor, který se rychle rozvíjí. „My teď vymysleli nějakou koncepci, kterou v pilotních projektech do škol zavádíme, ale ta koncepce zase brzy zestárne,“ dokresluje situaci bývalý ministr financí Pilný.
I tak se ale podle něj ministerstvo snaží peníze vyjednat, i když jsou složité i menší náklady. „V Hradci Králové jsme otevřeli 60 učeben, na které nebyly ve státním rozpočtu peníze. Na učitele, kteří tady učí o víkendech, jsme tak museli sehnat peníze z krajského rozpočtu,“ říká Pilný.
Ministerstvo i samotní učitelé chtějí plně využít potenciál moderních technologií a propojit co nejvíce předmětů. Podle ředitele odboru předškolního a základního vzdělávání ministerstva školství Jaroslava Faltýna nyní testují pilotní projekt. „Učebnice i propojování učiva zkoušíme na 70 školách v republice. Nová koncepce má fungovat do dvou let, ale než se bude informatika učit na všech školách v takové míře, v jaké funguje pilotní projekt nebo výuka v předních evropských zemích, bude trvat ještě dlouho,“ uzavírá současnou situaci ve školství Faltýn.
