Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Valtr Komárek: odložené dítě se žlutou hvězdou, komunista, ikona ČSSD

  15:28aktualizováno  15:28
Pozoruhodný život Valtra Komárka, který zemřel ve věku 82 let, obsahoval několik zvratů. Jako dvanáctiletému mu hrozila smrt v koncentračním táboře. Po válce vstoupil do KSČ, za normalizace v ní zůstal, patřil k osobnostem listopadu 1989, po němž se stal vicepremiérem. Byl čestným předsedou ČSSD.

Valtr Komárek na snímku z roku 2006 | foto: LN - Hynek Gloss

Život Valtra Komárka se začal psát v Hodoníně, rodišti prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka. Komárek spatřil světlo světa v roce 1930 krátce po Masarykových osmdesátinách. Zažil tak všech jedenáct prezidentů Československa a České republiky.

Zemřel prognostik Valtr Komárek

Scházelo přitom málo a vůbec tomu tak nebylo. Valtr Komárek byl synem židovských rodičů, ač nemanželským. Porod začal dříve, než dojeli z Bratislavy do brněnské porodnice a zdravé dítě se narodilo prakticky na schodišti hodonínského činžáku. Tam ho nešťastní rodiče dočasně nechali v péči zde bydlící paní Komárkové. Slib, že se pro něj brzy vrátí, nenaplnili.

Chlapec si získal vztah k nové mamince, aniž by věděl, že je adoptivní. Hrával fotbal na domovním dvoře, jindy zase s ostatními kluky pronásledoval obcházejícího žida, který vykupoval kožky. "Na té jižní Moravě býval strašný antisemitismus," vzpomínal po letech na prostředí, které ho v dětství utvářelo.

Fotogalerie

V roce 1939 končil čtvrtou třídu, když ke Komárkovým domů přišli neznámí lidé. Maminka pak plakala a řekla chlapci pravdu: "Jsi žid. Nemůžeš dál chodit do školy." A - což bylo pro ani ne desetiletého kluka nejhorší: "Nejsi můj syn." Komárek se s tím dlouho vyrovnával. "Rodiče mi řekli, že anglický premiér Disraeli byl žid a že židé vedli řadu největších gangů v Americe. Tím u mě tehdy židé stoupli v ceně," líčil Komárek v pořadu ČT Třináctá komnata.

Velká hra o únik z transportu smrti

Začala hra o to, aby nemusel do transportu. Valtr měl dva rodné listy, adoptivní otec Komárek tvrdil, že je to jeho vlastní nemanželský syn. Jeho manželka zase to, že manželovi jeho nevěru odpustila. Na hodonínském gestapu to ještě prošlo, v Praze v Petschkově paláci už padaly i rány a hrozby.

Nakonec jednoho kalného rána v Hodoníně musel nastoupit do vlaku. "Bylo tam plno hodonínských židů, rodiny s kufříkama, půlku jsem znal, půlku ne. Plakali."

V Uherském Brodu se dočkal záchrany, když mu na pomoc přispěchal jeden z deportovaných. Byl to právník a před německým velitelem vedl svou poslední "soudní při" v životě: "Tady kluk je podle vašich norem jen 'kvadron', otec byl árijec. Podobní lidé mohou podle říšských zákonů být i důstojníci wehrmachtu, v armádě jich slouží tisíce. Poslat ho do koncentračního tábora, to by byl precedens, to by přece znejistilo tisíce občanů říše!"

Komunistou po rodičích

Komárek díky tomu válku přežil, vystudoval hodonínské gymnázium a už jako šestnáctiletý vstoupil do KSČ: "Rodiče byli existenčně nezajištění předváleční komunisti, přesto se mě ujali. Cítil jsem to jako dluh (...) V tomhle smyslu jsem nenapravitelný socan."

Nástup komunistické totality prožíval ještě v poválečném zápalu a mluvil o tom, že po válce vládla obrovská euforie. "Život v těch emocích je zvláštní, ony přežívají svoji dobu, dlouho působí, než přijde stav ztráty iluzí a postupného zmoudření. Ten, kdo dostane úder brzy, prohlédne rychleji."

Na vysokou školu v Moskvě přijel studovat, když kromě honu na "imperialisty" začínal také hon na židy. Stalin běsnil: nově zrozený stát Izrael, od něhož si sovětský diktátor sliboval přístup k teplým mořím, odmítl být jeho vazalem. Komárek, který viděl bídu sovětského "pokroku", teoreticky mohl přestat být komunistou. Ale nemohl přestat být židem.

Valtr Komárek v datech

  • nar. 10. 8. 1930, zemřel 16. května 2013
  • člen KSČ 1946-1990
  • vzdělání: Moskevský státní ekonomický institut a na VŠE v Praze 1949-1954
  • pracovník Státní plánovací komise 1954-1958, 1960-1964, 1967-1968
  • pracovník Výzkumného ústavu národohospodář. plánování 1958-1960
  • poradce kubánského ministra průmyslu a revolucionáře Che Guevary 1964-1967
  • generální sekretář Hospodářské rady vlády ČSSR a vedoucí národohospodář. sekretariátu předsednictva vlády ČSSR 1968-1970
  • komise předsednictva ÚV KSČ pro novou realizační směrnici 1969
  • zbaven funkcí 1970-1971
  • ředitel odboru a poradce ministra na Federálním cenovém úřadu 1971-1978
  • vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV 1978-1984
  • řízení Kabinetu prognóz ČSAV a Prognostického ústavu ČSAV 1984-1992
  • po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1990-1992, 1. vicepremiér a předseda Hospodářské rady vlády ČSFR 1989-1990
  • člen ČSSD od března 1991, volební lídr v roce 1992, kandidát ČSSD pro senátní volby v Teplicích 2000, čestný předseda ČSSD 2011
  • doktor ekonomických věd, profesor politické ekonomie, inženýr ekonom

Zdroj: ČTK

"Věděl jsem, že to začíná být hustý a ostrý. To znamenalo mlčet a krýt se. Už na schůzích jsme hráli tu hru, už v té době jsem tomu (komunismu, pozn. red.) přestal věřit," vysvětloval ve zmíněném dokumentu ČT.

Zůstal tedy v československé státní správě s vysokou funkcí ve státní plánovací komisi. Tři roky na Kubě radil revolucionáři a ministrovi průmyslu Che Guevarovi. Za Dubčeka se stal generálním sekretářem Hospodářské rady vlády a prosazoval reformy. Do nich však přijely sovětské tanky.

Komárek vzpomínal, jak po normalizačních prověrkách paradoxně vodkou zapíjel to, že zůstal ve straně: "Bylo jasné, že jakmile mě dostanou ze strany ven, že mám kriminál na krku. Připravovali se mnou procesy, mezi komunisty byli lidi strašně zlí, tam mě dál honili jako žida. Biľak měl evidence, který žid ještě vůbec pracuje ve sdělovacích prostředcích, který pronikl do strany."

Pochopitelně. Sověty vedený východní blok běsnil ještě více, protože Izrael v roce 1967 zvítězil v Šestidenní válce, o šest let později odrazil arabský útok ve válce jomkippurské a pouště Blízkého východu pokrýval rozstřílený šrot sovětské výroby. Původně zbrojní dodávky Moskvy arabským zemím ke zničení Izraele.

"Já žiju rád, život mi chutná"

Rok 1989 znamenal pro Komárka otevřené dveře k premiérskému úřadu, v němž si ho dokázal představit i Václav Havel, ale prognostik s odstupem přiznal, že pro takovou funkci neměl dostatek rvavosti. Stal se vicepremiérem ve vládě Mariana Čalfy. Postupně však tváří v tvář pravicovým ministrům ztrácel vliv a po volbách v roce 1990 už působil "jen" v parlamentu. Kritizoval ekonomické reformy Václava Klause i způsob rozdělení Československa, kuponovou privatizaci označil za loupež století. Po rozpadu společného státu se z politiky stáhl.

V roce 2010 při vzpomínání na válečné útrapy pronesl myšlenku, která může být jeho epitafem: "Já žiju rád, život mi chutná. Možná ty pětileté hrůzy smrti... Já když slyším lidi, jak kvičí a naříkají - tohle nejde, v čem to žijeme - tak jim říkám: 'Buďte rádi, že dýcháte, že vidíte slunko, že můžete komunikovat s blízkými! Vždyť ten život je tak úžasnej!'"

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.