Kromě snílka si Hamon vysloužil i další nelichotivé označení: předem poražený. Ve finále blížících se prezidentských voleb se totiž dosud za samozřejmost bere střet kandidáta umírněné pravice Françoise Fillona a kandidátky nacionalistů Marine Le Penové.
Po zkušenostech s překvapeními typu brexitu či vítězství Donalda Trumpa v USA by však nebylo moudré Hamona podceňovat.
Sen o zaručeném příjmu a daně z robotů
Jedním z nejvýraznějších bodů Hamonova programu, kvůli kterému ho před vítězstvím v primárkách expremiér Valls označil za „snílka bez jakékoli naděje stát se v květnu prezidentem“, je zaručený příjem. Po vzoru Finska či Kanady (více o zaručeném příjmu se dozvíte zde) chce dát všem Francouzům až 750 eur (asi 20 tisíc korun) zaručeného příjmu.
Podle Hamona by nejprve měli mít zaručený příjem zajištěni všichni nezaměstnaní a mladí lidé mezi 18 - 25 lety. Postupně by se částka rozdávala všem Francouzům.
Mnozí tento plán líčí jako utopický a příliš nákladný. Hamonovi je v souvislosti s tím také vyčítáno, že nerozumí soukromému sektoru, neboť v něm kromě tříleté praxe ve výzkumu veřejného mínění nikdy nepracoval.
Jak píše server Politico, Hamon musel během kampaně přiznat, že zaručený příjem by Francii stál 300 miliard eur ročně (asi 8,1 bilionů korun). Zpravodajský server The Local cituje výzkumníky z Pařížského institutu politických věd, kteří náklady vyčíslili dokonce na 480 miliard eur ročně (skoro 13 bilionů korun).
Hamon ovšem kritice neustoupil, právě naopak. Argumentoval výnosy z dalších svých dvou nápadů: daní z robotů (každý průmyslový robot nahrazující pracovní místo by měl vypočítaný fiktivní plat a „zaměstnavatel“ by z něho odváděl daně) a z příjmů plynoucích z prodeje marihuany (kterou by legalizoval). Zbytek by zajistila vyšší daň z příjmu, ovšem jen pro ty nejbohatší.
Další jeho snahou je snížení pracovních úvazků. Hamon plánuje zachovat 35hodinový pracovní týden, který ve Francii v současnosti platí, reálné snížení odpracovaných hodin chce však řešit pobídkami pro firmy. Ty by zaměstnancům musely garantovat právo na snížení pracovního úvazku za odpovídající část mzdy.
S otázkou práce je spojen i další návrh: chce syndromu vyhoření přiznat statut nemoci z povolání. Kromě toho řadí mezi své priority životní prostředí, zdravotní péči, ale i otázku diskriminace.
Překvapení bez překvapení
Hamonův úspěch v primárkách je považován za překvapení. Před prvním kolem vnitrostranického hlasování mu průzkumy nepřisuzovaly příliš velkou šanci na vítězství, favorizovaly jeho konkurenta - expremiéra Manuela Vallse. Ten je totiž umírněnější a řadí se ke středovému křídlu strany. Po prvním kole (psali jsme zde) však zvládl Hamon vyhrát i to druhé a stal se hvězdou francouzské levice.
Jak ale pro iDNES.cz poukazuje vedoucí katedry politologie IPS FSV Univerzity Karlovy a specialista na Francii Michel Perottino, s označením „překvapení“ jsou spojeny dva problémy. Ten první jsou průzkumy veřejného mínění, které nedokáží adekvátně zachytit specifickou skladbu voličů u primárek, což bylo možné pozorovat i u pravicových primárek a vítězství Fillona.
Druhým pak fakt, že Hamon (a i Fillon) není politik „zvenčí“. „Svým způsobem se Hamon společně s dalšími snaží obrodit socialistickou stranu (či socialistický proud uvnitř levice) dlouhou dobu, již od první poloviny devadesátých let. V tomto kontextu jsou jeho představy či návrhy poměrně známé,“ uvádí Perottino.
Hamonova kariéra je velmi úzce spojena s levicí už od počátku 90. let. V 18 letech se zapojil do protestů proti vládě a později zastával funkci předsedy Hnutí mladých socialistů. Pozdější kariérní vzestup je spojován s bývalou ministryní sociálních věcí (1997 - 2000) a šéfkou socialistů Martine Aubryové. Tu Hamon v primárkách před pěti lety podporoval proti současnému prezidentovi Françoisovi Hollandovi a na oplátku jí byl jmenován mluvčím strany.
Sisyfovská kandidatura?
Hamonovy šance na úspěch však kazí několik nepříznivých okolností. Tou první je současné nezáviděníhodné postavení Socialistické strany. Foreign Policy cituje průzkum, podle kterého obliba socialistického prezidenta Hollanda klesla ke 4 %. A stranu táhne dolů s sebou.
Podle průzkumu agentury Ipsos by Hamon získal v prvním kole 23. dubna pouze 8 % hlasů. Tím by se zařadil až na páté místo za Le Penovou, Fillona, Emmanuela Macrona (možný černý kůň prezidentských voleb, středolevý nezávislý kandidát) a Jean-Luca Mélenchona (levicový kandidát hnutí Nepoddajná Francie).
Hamon ovšem oproti Vallsovi nemusí být v očích voličů spojován s neoblíbeným prezidentem Hollandem. Proti prezidentovi totiž velmi aktivně vystupoval a i kvůli Hamonově kritice Holland nakonec svou kandidaturu za znovuzvolení v prosinci odvolal. Proti Vallsovi se zase vymezil v roce 2014, kdy odešel z postu ministra školství na protest proti opatřením premiéra na podporu podnikání.
Hamon nezřídka neváhal hlasovat proti vlastní vládě, díky tomu se může těšit pověsti pravověrného socialisty.
Konkurence je však mezi prezidentskými kandidáty veliká. Od středu nalevo mu konkurují Macron a Mélenchon, menší počet hlasů může Hamonovi vzít také kandidát zelených Yannick Jadot, se kterým mají podobně zaměřený program na ochranu životního prostředí.
Hamon se tak bude muset pokusit sjednotit levicové spektrum. Podle politologa Perottina však není varianta sjednocení Mélenchona a/nebo Macrona s Hamonem výměnou za některé ústupky z jeho programu příliš pravděpodobná. U zelených by naopak uspět mohl.
Klíčová pro Hamona bude také podpora vlastní strany, která ovšem není automatická. Středová část členů totiž Hamonem nesouhlasí. Le Figaro dokonce píše, že někteří straníci již ohlásili podporu Macrona.
Karty nejsou jasně rozdané
Perottino Hamonovi moc šancí nedává: „Zřejmě nikdo nepočítá s tím, že by mohl vyhrát. Obecně se také předpokládá, že levice/socialisté budou během příštího volebního období v opozici. Pokud se Hamon dokáže profilovat jako důvěryhodný kandidát, není vyloučené, že bude hrát větší roli za pět let.“
Překvapivý výsledek primárek však přece jen vlil socialistům krev do žil. „Socialistická strana již není tou padlou mrtvolou, za niž se označovala. Fotografie, na které si v neděli večer před sídlem strany podávají ruce Valls a Hamon, mezi nimiž stojí generální tajemník socialistů, je psychologicky velmi silná,“ uvádí web rozhlasová stanice France Info.
Hamonovi navíc může do karet nahrát i skandál Fillona. Konzervativní bývalý premiér se nyní v průzkumech propadl po zjištění, že jeho manželka dostávala nezvykle vysoká plat za práci jeho asistentky, kterou možná ani ve skutečnosti nevykonávala (více si můžete přečíst zde).
Le Penová, Fillon, Macron, Melenchon a Hamon
Samostatnou kapitolou jsou Hamonovy postoje v zahraniční politice, ke které se zatím příliš nevyjadřoval. „Obecně vzato se mi zdá, že by Hamon nebyl proti zapojení do vojenských akcí v zahraničí. Proto se také věnoval například možnosti zmírnit azylovou politiku zejména pro Syřany, jako převzetí odpovědnosti za nepořádek v některých zemích,“ říká Perottino.
Pro Hamona bude tak jako tak klíčové první kolo voleb. „Bude důležité vypadat důvěryhodně a snažit se přilákat voliče od Mélenchona a Macrona. Ale zejména u umírněných voličů, kteří by spíše slyšeli na Vallsův realističtější plán, to bude docela těžké,“ domnívá se Perottino.
Je otázkou, zda se Hamonovi podaří přesvědčit o potřebě nového ekonomického modelu i jiné než levicové voliče. „Věřím, že naše země potřebuje levici, která o světě smýšlí tak, jak je a ne jak byl. Levici, která může dát lidem budoucnost, jakou chtějí,“ prohlásil Hamon po vítězství v primárkách.
Nakonec se tak může stát, že prezidentské volby skončí dalším překvapením. Šanci má pětice kandidátů: Hamon, Macron, Le Penová, Melenchon, Fillon. I když nelze výsledek předvídat, jedno je jasné, jak trefně poznamenává francouzská verze zpravodajského serveru The Local: Jméno nového francouzského prezidenta bude končit na „n“.
