Nigel Farage však někdy přestřelí. Kritika se něj snesla poté, co označil ruského prezidenta Vladimira Putina za politika, kterého nejvíc obdivuje. "To, jak řešil záležitost Sýrie, bylo brilantní. Ne, že bych ho schvaloval politicky. Kolik novinářů je momentálně ve vězení?"
Ještě hůř dopadl jeho výrok na adresu imigrantů. "Každý normální a spravedlivý člověk může mít oprávněné obavy, když se do sousedního domu nastěhuje skupina Rumunů," řekl v rozhlasovém rozhovoru. "Myslím, že ten rozdíl znáte," odvětil moderátorovi na dotaz, čím se liší rumunští imigranti od německých.
Nigel Farage
|
Kvůli podobným výrokům Farage jeho kritici obviňují z rasismu. Známá je především reakce premiéra Davida Camerona, který prohlásil, že Farageho Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) je plná "bláznů a skrytých rasistů".
Farageho rasistické tendence se podle deníku Independent údajně projevily ještě na střední škole, kdy angličtinářka Chloe Deakinová prosila ředitele, aby z Farage nedělal školního prefekta kvůli jeho "neofašistickým tendencím". Na jednom letním táboře prý dokonce pochodoval vesnicí a zpíval písně Hitlerjugend.
"Strávil jsem s ním hodně času, byli jsme si velmi blízko. Jestli je rasista, pak je také dobrý herec, protože to dobře skrývá," myslí si dřívější Farageův spojenec Richard North, který ho dnes otevřeně kritizuje. "Osobně si nemyslím, že by byl rasista. Myslím, že je staromódní vlastenec přesvědčený o tom, že je jeho země nejlepší." Sám Farage se nechal slyšet, že ho nařčení z rasismu trápí.
Šťastný člověk za clonou kouře
Ostatně když středoškolské studium končil, stálo v jeho závěrečném hodnocení, že by škola byla "bez osobnosti tohoto chlapce ochuzená". Na univerzitu nešel, rozhodl se totiž, že dá přednost obchodu s komoditami. "Můj první dojem z Nigela byl, že je to neortodoxní, šťastný a veselý člověk - výmluvný a vtipný," říká Steven Spencer, který tehdy na začátku 80. let Farage potkal.
"Když jsem byl jeho zákazníkem, obvykle jsem vkročil do zakouřené místnosti, kde se tabákový dým vznášel čtyři stopy (120 centimetrů) nad zemí a byla tam skupina velmi šťastných obchodníků. Byla tam vždy velmi politicky nekorektní atmosféra, která všechny uvolnila," vzpomíná Spencer.
Farage v politice začínal mezi konzervativci. Odešel od nich poté, co v roce 1992 tehdejší premiér John Major podepsal Maastrichtskou smlouvu neboli Smlouvu o Evropské unii. V roce 1993 byl jedním ze zakladatelů strany UKIP, která požaduje vystoupení Británie z EU.
Změnit Evropu zevnitř
Paradoxně se přitom proslavil za svého působení v Evropském parlamentu, jehož poslancem je od roku 1999. "Vždycky jsme se tomu smáli - když to tak nesnášíš, co tam děláš?" vypráví Spencer. "Ale Nigelův názor podle mě vždycky byl ten, že je třeba změna zevnitř, ne zvenku".
Farage ostatně je proti Evropské unii, ale ne proti Evropě. Sám poukazuje na to, že je jeho (druhá) žena Němka. Kirsten Mehrovou potkal na služební cestě do Frankfurtu. "Byla oslnivá makléřka, jejíž bryskní efektivita popírala její éterické vzezření," popsal Farage květnatě první setkání.
V Bruselu k jeho spojencům patřila například Strana Finů (dříve Praví Finové). "Je velmi výřečný - i lidé, kteří nesdílejí jeho názory, si myslí, že je výborný řečník a je zábavné ho poslouchat," řekl o Faragovi předseda finské strany Timo Soini.
To na předsedu Evropské komise Hermana van Rompuye nejspíš dobrý dojem neudělal. Řekl mu totiž, že vypadá "jako nuzný bankovní úředník". "Máte charisma mokrého hadru," prohlásil Farage.
Podle jeho někdejšího spojence Northa jsou však podobné výroky pouhou maskou. "I když působí jako velmi přátelský a otevřený člověk, v zákulisí si je velmi nejistý. Nedokáže s lidmi pracovat v úzkém dlouhodobém vztahu. Dělá vlastně to, že lidi spotřebovává. Lidé se k němu připojí, jsou nadšení - a pak uvidí, jaký je Farage uvnitř, ztratí iluze a odpadnou - podobně jako já, ale takových lidí jsou stovky."
Sežeňte si jiného premiéra
"V tom je jeho kouzlo - žije naplno, pije naplno a kouří naplno, takový je a tím také lidi přitahuje. Ale pokud hledáte seriózního politika se strategickým myšlením, který dokáže stranu vést a rozvíjet, pak potřebujete někoho jiného," řekl North BBC v době, kdy byl triumf UKIP v evropských volbách ještě daleko.
Farage si je svých limitů vědom. "Nikdy jsem o sobě v tomto světle nepřemýšlel," odpověděl na otázku známého novináře a PR stratéga Alastaira Campbella, zda by mohl být premiérem. "Pokud se k tomu někdy dostaneme, museli by najít někoho lepšího než mě. Umím lidi přesvědčit, našel jsem svoje místo."
Farage si také stěžuje, že je přepracovaný a strana na něj příliš spoléhá. UKIP podle něj proto potřebuje více výrazných osobností, má-li uspět v parlamentních volbách, které se budou konat v květnu 2015. "Nemyslím si, že nás lidé budou masově volit v parlamentních volbách, když si budou myslet, že je to kapela o jednom hráči," řekl Farage.
