Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Meč ajatolláhů. Obraně Bagdádu velí nejlepší vojenský mozek Íránu

  2:58aktualizováno  2:58
Kásem Sulejmání si ve službách íránské armády vybudoval pověst legendy. Během války se Saddámem Husajnem se stal hrdinou, v posledních letech jako velitel speciálních jednotek Quds pomohl Bašáru Asadovi zvrátit průběh syrského konfliktu. Nyní má nový úkol – porazit islamisty v Iráku.

Kásem Sulejmání: Tichý taktik, spása Asada i naděje pro Irák | foto: Reuters

Až donedávna se o něm příliš nevědělo a jeho fotku bylo téměř nemožné najít. "Sulejmání je nejvlivnějším mužem na Středním východě, o kterém nikdy nikdo neslyšel," prohlásil před několika lety bývalý pracovník CIA John Maguire.

Dnes je doma za hvězdu. Íránské televize o něm vysílají dokumentární filmy a jeho tvář se objevuje na titulních stranách novin. "Přišel čas, aby generál Sulejmání povstal se stínů a sklidil plody své mnohaleté práce v čele elitních jednotek Quds," píše server BBC.

Podle dosud nepotvrzených zpráv se už Sulejmání spolu s desítkami dalších členů Revolučních gard pohybuje v Bagdádu. Před sebou má nelehký úkol. Zastavit rychle postupující bojovníky radikální sunnitské milice Islámský stát v Sýrii a Levantě (ISIL). Pro iráckou vládu bude jeho pomoc zřejmě důležitější, než požadovaná spása ze strany Západu.

Revoluční gardy

Revoluční gardy fungují v Íránu od roku 1979 a stojí zcela mimo armádu. Založil je ajatolláh Chomejní, aby upevnil svou moc nad zemí. Slouží v nich asi 125 tisíc mužů, spadá pod ně i letectvo nebo námořnictvo s ponorkami a vznášedly. Revoluční gardy dohlížejí zejména na vnitřní bezpečnost státu, spadá pod ně však třeba i výroba raket.

Sulejmání si za desítky let ve službách íránských ajatolláhů vybudoval pověst protřelého stratéga, jehož vliv sahá daleko za pravomoci obyčejných generálů. První úspěchy začal sbírat ihned po svém vstupu do Revolučních gard v roce 1979, bezprostředně po islámské revoluci. Přestože neprošel téměř žádným výcvikem, coby řadový gardista pomohl na severozápadě Íránu potlačit kurdskou vzpouru.

Na sklonku září roku 1980, kdy vojska Saddáma Husajna vtrhla do Íránu, už byl Sulejmání povýšen na poručíka. Během osm let trvajícího konfliktu působil na bojištích jižní fronty, kde velel 44. divizi. V tu dobu se stále mohl řadit ke dvacátníkům. Po válce ho mnozí vojáci prohlásili za válečného hrdinu.

Boj proti drogám a zmařená pomoc USA

Během devadesátých let sbíral další zkušennosti coby velitel Revolučních gard v regionu Kermán na jihu země, kde si vysloužil pověst bojovníka proti obchodu s opiem směřujícím do Turecka a Evropy.

V roce 1999, během studentských nepokojů v Teheránu, se Sulejmání připojil k dopisu 24 vysoce postavených členů Revolučních gard. Dopis byl adresován tehdejšímu prezidentovi Muhammadu Chátamímu. Členové gard v něm předložili jasné stanovisko – naše trpělivost přetekla. Chátamí dostal ultimátum: buď zasáhne prostřednictvím policie on, nebo nepokoje rozežene armáda.

Kariérní vrchol však měl teprve přijít. Na počátku roku 1998 byl Sulejmání jmenován velitelem elitních jednotek Quds spadajících pod Revoluční gardy. Obávané jednotky působí zejména při zahraničních operacích.

O tři roky později se stalo něco do té doby nepředstavitelného. Američané se po 11. září rozhodli vpadnout do Afghánistánu a navázali kontakt s nepřátelským Íránem. Śíitský režim v Teheránu a Washington spojoval společný nepřítel: radikální islamisté ze sunnitského Talibanu.

Íránci pod vedením Sulejmáního Pentagonu pomohli určit cíle pro bombardování a Američané díky nim chytili několik významných představitelů al-Káidy. Plodná spolupráce však o několik měsíců později náhle skončila. Tehdejší americký prezident George W. Bush Írán zařadil do své „osy  zla“ a o pět let později Američané Sulejmáního zařadili na seznam teroristů.

Tichý taktik s politickým vlivem

Doma vliv Sulejmáního rostl. V roce 2011 ho ajatolláh Chameneí jmenoval generálem. Nejvyššího vůdce Íránu údajně pojí se Sulejmáním velké přátelství. Chameneí velitele jednotek Quds svého času označil za "žijícího mučedníka revoluce". Sulejmání mu přízeň oplácí a je dlouhodobě stoupencem tvrdé linie v nepřehledném labyrintu íránského teokratického režimu.

Íránské revoluční gardy při modlitbě. Ilustrační foto

Kásem Sulejmání má pověst tichého taktika. Na snímku při modlitbě

Muž, jehož vojenské schopnosti obdivují i jeho protivníci, je podle svých spolupracovníků vždy klidný a jen výjimečně zvýší hlas. "V místnosti může být deset lidí, ale když Sulejmání přijde, nesedne si k vám. Sedne si na druhou stranu místnosti, sám a potichu. Nemluví a nic nekomentuje. Prostě jenom sedí a poslouchá," sdělil reportérovi serveru newyorker.com jeden z bývalých vysoce postavených íránských politiků.

Bývalý velitel izraelského Mossadu Meir Dagan soudí, že Sulejmání má v íránské politice naprosto výjimečné postavení. "Má vazby na každou část (politického) systému. Je politicky chytrý. Má vztahy s každým," tvrdí Dagan.

Velké vítězství v Sýrii

Svůj vliv, přehled a vojenské zkušenosti Sulejmání naposled zúročil během občanské války v Sýrii. Není tomu tak dlouho, co byla armáda syrského prezidenta Bašára Asada v těžké defenzivě a sunnitští povstalci ovládali klíčová města.

Írán však vyslyšel volání svého dlouholetého spojence a vyslal do Sýrie své vojáky. Ti sice bojovali za Asada, ale pod přímým velením Sulejmáního. Zkušený velitel využil i své těsné vazby na vedení Hizballáhu, který pod Sulejmáního dohledem na konci 90. let vybudoval svoje milice. Libanonské šíitské hnutí poslalo na pomoc Asadovi tisíce svých bojovníků.

Jednotky Quds

Jednotky Quds jsou tajnou složkou Íránských revolučních gard odpovědnou za operace v zahraničí, včetně sbírání zpravodajských materiálů, podpory převratů, výcviků zahraničních povstaleckých sil a atentátů. Odhaduje se, že jednotky mají asi 15 tisíc vojáků a operativců. Jednotky Quds jsou přímo odpovědné nejvyššímu vůdci Íránu, ajatolláhovi Chameneímu.

Situace na bojištích se začala pomalu ale jistě obracet. Zřejmě největšího vítězství dosáhla vládní vojska a Hizballáh při bitvě o město Kusajr poblíž libanonských hranic. Sulejmání před rozhodujícím bojem zavolal vůdci Hizballáhu Hasanovi Nasralláhovi a požádal ho o vyslání dalších dvou tisíc bojovníků. Ten souhlasil a výsledkem byla zdrcující porážka povstalců (více o bojích o Kusajr se dočtete zde).

Sulejmání nyní v Iráku stojí před velmi podobnou situací. Má zastavit postupující islamisty, obdobně jako v Sýrii také s podporou dobrovolníků. Podle informací serveru BBC už íránské Revoluční gardy v Iráků pomáhají s náborem šíitských bojovníků, kteří mají stanout bok po boku s armádními silami. Armádní experti připomínají, že Sulejmání má za sebou jen úspěchy. Situace v Iráku by se tak v následujících dnech mohla zvrátit ve prospěch vládních vojsk.



Témata: Islámský stát




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.