Co se vlastně v těle děje, když geny zavelí?
Jan LEblProf. MUDr. Jan Lebl, CSc. Narozen 23.3.1955 v Praze, studoval Fakultu dětského lékařství UK v Praze (ta se od roku 1990 jmenuje 2. lékařská fakulta UK). |
Ilustrační fotografie
A pak se celý systém zase vypne?
Ano, po pár prvních týdnech či měsících života, a po celé dětství zůstává vypnutý. Teprve v určitě fázi zralosti organismu, zatím stále není jasné, z jakého podnětu, se zase gonadostat aktivuje. U děvčat v průměru v deseti a půl letech, u chlapců asi o dva roky později. U obou pohlaví je přitom poměrně velký rozptyl věku při prvních známkách dospívání – u dívek od 8 do 13 let, u chlapců od 10 do 15 let. Celá kaskáda dějů řídících pohlavní žlázy se znovu probudí a konečným důsledkem je začátek výroby pohlavních hormonů. Ta vede k rozvoji druhotných pohlavních znaků, zrání pohlavních žláz, aktivují se vaječníky, rostou varlata. Vývoj pohlavní zralosti vrcholí u dívek první menstruací, u chlapců první ejakulací.
Někdy však v této obdivuhodné souhře něco zaskřípe…
Otázka, kterou vždy řešíme je, co je ještě normální, a co už není. Je jasné, že mezi chlapcem, který má první známky ochlupení v deseti letech a chlapcem, který začíná dospívat ve čtrnácti, asi bude rozdíl, ale oba dospějí ve zdravé dospělé muže s dokonalými sexuálními funkcemi. Takže časnou i pozdější pubertu považujeme za varianty normy. Časování puberty ovlivňují bezpochyby geny. Velmi často se ukáže, když k nám přijde starostlivá maminka se synem, že tatínek na tom byl vlastně stejně, tedy že byl třeba ještě v patnácti nejmenší ze třídy a teprve na střední škole začal růst. To je typická situace - v prvním ročníku na gymnáziu je nejmenší, ve čtvrťáku již patří k největším, to je prostě pozdější nástup puberty, ale zcela normální průběh. Nepřináší žádný handicap do života, jen v tu chvíli, když se poměřuje s ostatními, jej může dotyčný cítit jako problém.
Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc. je přednostou Pediatrické kliniky 2. lékařské fakulty UK a FN v Motole
Bylo by smysluplné v tomto případě trochu pomoci?
Dalo by se zasáhnout, několik injekcí testosteronu chlapeckou pubertu nastartuje. Ale u zdravého chlapce osobně považuji takový postup za nepřirozený zásah do biologicky naprogramovaných jevů.
Avšak jsou i případy, kdy zasáhnout musíte. Tedy případy mimo normu.
Opožděná nebo nepřicházející puberta jsou stavy vzácné a vždy je třeba zjistit příčinu – zda je v pohlavních žlázách nebo v mozkových strukturách, odkud jsou pohlavní žlázy řízené. Pokud něco nefunguje v řídícím mozku – je třeba zjistit, jak struktury mozku vypadají. K tomu slouží zobrazení mozku magnetickou rezonancí. Potřebujeme vyloučit sice málo pravděpodobnou, ale závažnou možnost, že gonadostat byl zničen mozkovým nádorem nebo tlakem mozkové cysty. Někdy "jen" chybějí buňky zodpovědné za výrobu spouštěcího hormonu. Takové stavy jsou léčitelné, chybějící pohlavní hormony lze do těla dodávat. Za určitých okolností je možné u většiny nemocných navodit i plodnost. Dodávat spouštěcí hormony, které udrží pohlavní žlázy v činnosti, je ale obtížné, znamená to injekce několikrát týdně, tak se většinou cílí na určitou fázi života, kdy si pacient přeje mít dítě.
A pokud nefungují vaječníky či varlata?
Buď nereagují na povely "shora" nebo jsou nevyvinuté nebo poškozené. V těchto případech je potřeba celoživotně dodávat pohlavní hormony. Jiná šance není. Tito lidé pak mají normální sexuální život, ale nejsou plodní, jejich žlázy nevyrábějí zárodečné buňky – vajíčka či spermie. V takových případech spontánní rodičovství není možné, je nutno přistoupit k některé z forem oplodnění in vitro.
Ilustrační foto.
Opačnou situací je předčasná puberta. Umíte ji zastavit či zpomalit?
U předčasného dospívání je rovněž potřeba vyloučit nádorové onemocnění, které může předčasně spustit výrobu pohlavních hormonů. Ale odpověď na vaši otázku zní ano, je v silách medicíny pubertu odložit. Neděláme to jen proto, aby se nerozvíjely zevní pohlavní znaky, ale také pro zachování normálního růstu – děti s velmi časnou pubertou by bez léčby ukončili svůj růst příliš brzy, s nízkou dospělou výškou.
Dívky dnes dospívají a menstruují ve věku, kdy rozhodně nejsou zralé na to, být matkami. Pokud budou lépe známy mechanismy spouštění puberty, nehrozí, že budou rodiče mladých dcer zhusta požadovat její oddálení?
Blokovat účinky gonadostatu je léčebně poměrně snadné. Ale tyto léky nemají být určeny k manipulaci přirozeného vývoje, který probíhá normálně. Jednou jsem takovou situaci musel řešit: Přišli za mnou cizinci z Jihoafrické republiky žijící přechodně v Praze, že jejich jedenáctileté zcela zdravé dceři psycholog a lékař doma doporučil odložit pubertu, protože ještě není sociálně zralá. Blokáda dospívání u ní začala už v Kapském Městě. Potřebovali lékaře, který by v Praze léčbu dále řídil. Měli takovou jihoafrickou zdravotní pojišťovnu, která platí vše a neptá se, proč se lék podává. U nás jsem se naštěstí s požadavkem na manipulaci puberty u zdravého dítěte zatím nesetkal.
Takhle nám dospívají kluci...; ilustrační foto
No a co si o tom myslíte?
Je–li dospívání v normě, je nevhodné manipulovat něčím, co je přirozeně naprogramované, držet si děti doma, aby neopouštěli rodinu příliš brzy…Přitom pubertální chování a pubertální spory s rodiči nezávisí jen na pohlavních hormonech.
A na čem?
Mám v ambulanci řadu dívek s Turnerovým syndromem. Nefungují jim vaječníky, nevyrábějí si vlastní pohlavní hormony. A přesto, když je jim jedenáct a ještě žádný hormon nedostaly, přijdou rodiče takových dívek a řeknou, ona je v pubertě, zlobí.
Pubertální chování je totiž velmi nakažlivé, snad se mu lze naučit třeba ve školní třídě. Jakmile je tam jeden "probuzený" spolužák, který začne s přezíráním chováním vůči dospělým, je pro ostatní hrdinou a napodobit ho je tak lákavé – ostatní k tomu ani ty hormony nepotřebují. Takže chtějí-li mít rodiče doma hodnou holčičku, ale ona chodí mezi vrstevníky, nepochybně se i ona začne chovat pubertálně, i s injekcemi oddalujícími pubertu
Taková léčba patrně má i značné vedlejší účinky…
Rád bych pomohl vykořenit přetrvávající představu, že hormonální léčba je škodlivá. To se traduje z doby, kdy se používaly některé typy hormonů, zejména kortikoidy, neboť se zjistilo, že mají výborné protizánětlivé účinky. Takové léky podávané ve vysokých dávkách skutečně mají velké vedlejší účinky, takže se dnes používají u dětí jen v přísně indikovaných případech. Ale hormony nejsou a nemohou být škodlivé, pokud jen dodáváme něco, co v těle chybí. A podáním hormonu navozujeme stav optimálního zdraví, vylepšení jedince do stavu zdraví. Naopak nepodávat je znamená nemoc.
Puberta jako televizní zboží; ilustrační foto
Myslíte, že poznání genů - spouštěčů puberty - může vést k nějakým změnám v léčbě?
Vědecké poznání nám v tomto směru otevřelo nové obzory. Je to fantastické a vzrušující, objasnit mechanismus, kterým je v lidském těle něco řízeno, které vysvětlují příčiny dějů u zdravého člověka i podstatu nemocí. Právě to je na medicíně posledních desetiletí úžasné. Přímé léčebné ovlivnění genů ale zatím patří spíše do oblasti science fiction.
