Zvečera nacházíme nad západním obzorem ještě pozdrav léta na rozloučenou - Velký letní trojúhelník, tvořený hvězdami Vega, Deneb a Altair.
Nad jihem postupně defilují typická podzimní souhvězdí. Charakteristický čtverec tvoří tři hvězdy Pegasa a nejjasnější hvězda Andromedy, doplňující jeho levý horní vrchol. Jmenuje se Sirrah a jasně bílá barva vypovídá o její vysoké povrchové teplotě, téměř 20 000°C. Andromedu symbolizují tři jasné hvězdy, nápadně ležící téměř v jediné přímce. Nad prostřední jsou kolmo k ní dvě nevýznamné hvězdy, které nás dovedou k slabému, leč důležitému obláčku. Je to nejvzdálenější objekt, který můžeme na obloze vidět pouhým okem: slavná spirální galaxie M 31 v Andromedě. Obrovský hvězdný ostrov, ještě mohutnější než ten, v němž se sami nacházíme. Světlo, které může pozorovat naše generace, se vydalo na cestu v dobách, kdy na Zemi ještě žili australopitekové. Letělo nejvyšší možnou rychlostí a než k nám dorazilo, uplynuly tři miliony let a vyvinulo se tady lidstvo...
O něco níže se na obloze rozkládají "vodní" souhvězdí - hvězdné "V" souhvězdí Ryb, Vodnář a ještě níže Velryba. Vysoko nad námi září "W" - souhvězdí Kasiopeji a u zenitu Cefeus, připomínající domeček se střechou.
Pás Mléčné dráhy se během podzimních nocí stále více pokládá k obzoru a astronomům se otevírá výhled do vzdáleného vesmíru, kde hvězdy naší Galaxie neruší při pohledu na cizí galaxie.
Současné obloze vévodí největší planeta sluneční rodiny - Jupiter. Snadno najdeme rovněž o něco slabší Saturn a v ranních hodinách upoutá pozornost načervenalý Mars, blížící se k Zemi.
"Měl jsem dojem, že se všechny hvězdy uvolnily a padají dolů. Jednotlivě, po dvojicích, celých sprškách..." Tak byl popsán meteorický déšť, který se vytváří při vstupu Země do oblaku prachu z jádra některé komety. Letos máme šanci spatřit něco podobného dokonce hned dvakrát. 8. října večer by to mohly být Drakonidy (zdánlivě vylétající ze souhvězdí Draka) a 18. listopadu Leonidy. Možná, že budeme mít štěstí - odpoutáme-li se ovšem od televizorů a podíváme se na noční oblohu.
Nad jihem postupně defilují typická podzimní souhvězdí. Charakteristický čtverec tvoří tři hvězdy Pegasa a nejjasnější hvězda Andromedy, doplňující jeho levý horní vrchol. Jmenuje se Sirrah a jasně bílá barva vypovídá o její vysoké povrchové teplotě, téměř 20 000°C. Andromedu symbolizují tři jasné hvězdy, nápadně ležící téměř v jediné přímce. Nad prostřední jsou kolmo k ní dvě nevýznamné hvězdy, které nás dovedou k slabému, leč důležitému obláčku. Je to nejvzdálenější objekt, který můžeme na obloze vidět pouhým okem: slavná spirální galaxie M 31 v Andromedě. Obrovský hvězdný ostrov, ještě mohutnější než ten, v němž se sami nacházíme. Světlo, které může pozorovat naše generace, se vydalo na cestu v dobách, kdy na Zemi ještě žili australopitekové. Letělo nejvyšší možnou rychlostí a než k nám dorazilo, uplynuly tři miliony let a vyvinulo se tady lidstvo...
O něco níže se na obloze rozkládají "vodní" souhvězdí - hvězdné "V" souhvězdí Ryb, Vodnář a ještě níže Velryba. Vysoko nad námi září "W" - souhvězdí Kasiopeji a u zenitu Cefeus, připomínající domeček se střechou.
Pás Mléčné dráhy se během podzimních nocí stále více pokládá k obzoru a astronomům se otevírá výhled do vzdáleného vesmíru, kde hvězdy naší Galaxie neruší při pohledu na cizí galaxie.
Současné obloze vévodí největší planeta sluneční rodiny - Jupiter. Snadno najdeme rovněž o něco slabší Saturn a v ranních hodinách upoutá pozornost načervenalý Mars, blížící se k Zemi.
"Měl jsem dojem, že se všechny hvězdy uvolnily a padají dolů. Jednotlivě, po dvojicích, celých sprškách..." Tak byl popsán meteorický déšť, který se vytváří při vstupu Země do oblaku prachu z jádra některé komety. Letos máme šanci spatřit něco podobného dokonce hned dvakrát. 8. října večer by to mohly být Drakonidy (zdánlivě vylétající ze souhvězdí Draka) a 18. listopadu Leonidy. Možná, že budeme mít štěstí - odpoutáme-li se ovšem od televizorů a podíváme se na noční oblohu.
 Spirální galaxie M31 v Andromédě |
