Jedním z možných důvodů je tragický nedostatek nezápadních agentů západních bezpečnostních služeb.
Zpravodajci sice používají vyspělou elektroniku, fakticky jsou však, stejně jako v biblických časech, závislí na opěšalých špionech.
V konečném součtu, tedy v okamžiku před výbuchem bomby v metru, nejsou pro naši bezpečnost důležité družice a laserem naváděné rakety.
Důležité je, aby ten, kdo má co říci, včas promluvil k tomu, kdo s tím může něco udělat. Naše policie tedy potřebují muslimskou agenturu schopnou své násilnické krajany včas udat.
Motivy, proč lidé dobrovolně udávají jiné, jsou známé: moc, sex, peníze, uznání či nejsilnější motivace ze všech: nenávist. Aby západní rozvědky muslimskou agenturu získaly, musí některý z těchto důvodů naplnit.
A zde jsme u jádra problému.
Moc, sex a peníze teroristům a jejich okolí nechybějí. Uznání čerpají ze své víry.
Zbývá tak pouze nenávist: mezi muslimy se tedy musí objevit člověk schopný teroristy nenávidět. V praxi (pokud odhlédneme od motivů krevní msty) to znamená, že půjde o člověka schopného ocenit západní svět natolik, aby kvůli němu riskoval. Tato motivace musí být silnější než hrůza z příšerných důsledků prozrazení.
Problémem ovšem zůstává, že důvodů k takovému riziku je pramálo.
Nezápadní národy jsou obecně citlivé na kulturní a náboženskou identitu hostitelské země. Její množství nebo nedostatek, projevy vnější a vnitřní síly hostitelské kultury, jsou pro jejich rozhodování zásadní. Západ, viděno jejich očima, neposkytuje nic, co by bylo možné obdivovat či před čím by se mělo smysl pokořit.
Jde o nesourodou a bezpohlavní splácaninu stylů a dojmů, v níž pošetilci blábolí o světové rovnosti a rozdávají omluvenky.
Jde o kulturu, která z nudy páchá sebevraždu.
Pro takový svět se žádný muslim nemůže rozhodnout. Bylo by to pošetilé a riskantní.
V takovém světě se špioni získávají zřídka. Spíše se v ní vytváří plně funkční kontrakultura. Muslimové tak sice v západní Evropě žijí, nežijí však se Západoevropany. Ve středu západního světa vytvořili jiný svět, který jim umožňuje vytěžit maximum z blahobytu a bezpečí hostitele, a přitom proti němu za nadšeného aplausu západních intelektuálů otevřeně vystupovat. Budoucnost takového zmatku je problematická.
Kdo by v něm chtěl být agentem?
