Pojem absurdita odvozuje Websterův slovník (z roku 1998) od pojmu absurdní, tedy zřejmě nesmyslný, nelogický, protikladný vůči zdravému rozumu. Důkazů, že jsou některé teorie a léčebné postupy takzvané alternativní medicíny, parapsychologie nebo psychotroniky absurdní, poskytuje jak odborná literatura, tak denní lékařská zkušenost velký počet. Lze pochopit, že spousta lidí v absurditu nevěří, nicméně ji šíří, neboť na ní mohutně, bezpracně, bez jakékoli odpovědnosti a rizika vydělávají. Mnoho i vysoce inteligentních lidí však v absurditu věří, aniž by na ní vydělávali, a tato víra je často stojí dost peněz, někdy i život. Tato skutečnost má řadu příčin: Barnumův efekt je sklon většiny lidí vidět ve smyšleném, dostatečně obecném popisu osobnosti, který se hodí na kohokoli, sama sebe. Zvládá každá kartářka. Asi 10 procent zcela zdravých lidí zažilo během života v plné bdělosti alespoň jednou zrakovou, sluchovou nebo dotykovou iluzi živé bytosti. Jde o normální vlastnost, představivost. Největší počet zázraků a duchů spatřili duchomilové, kteří pevně věřili a očekávali, že zázraky a duchy spatří. Lidé si myslí, že velmi nepravděpodobné události nemohou být náhodné, čemuž se říká Koestlerův blud. Statistická úvaha dokazuje, že v dostatečně početném souboru událostí, k nimž dojde v dostatečně dlouhé době, dojde k vysoce nepravděpodobným událostem zcela jistě. Skryté příčiny se často uplatňují při "důkazech" mimosmyslového vnímání. Sem spadají časté, někdy velmi rafinované podvody, sebeklamy a naivita. Vůle věřit neboli síla víry je dána jednak geneticky, aniž genetika říká, čemu budeme věřit, jednak učením, hlavně v raném dětství. Labilní spánkové laloky označují poněkud odchylnou činnost této části mozku v průběhu spánku. Týká se to většího počtu lidí, kteří mají ve spánku pocit bdělé mysli. Stav doprovázejí sny, které postižení považují za skutečnost. V současnosti jde o únosy mimozemšťany, v minulosti šlo o reje čarodějnic a návštěvy andělů. Při syndromu falešné paměti se "vybavují" živé vzpomínky na události, které se nestaly. Skálopevné přesvědčení nositele syndromu, že jeho vzpomínky odpovídají skutečnosti, na věci nic nemění. Nespolehlivost paměti prokázaly pokusy. Lidem dospělým se podařilo "vložit" vzpomínku na událost, která se nestala, například, že se v dětství ztratili v samoobsluze. I poté, co psychologové smysl i průběh pokusu lidem objasnili včetně tajné spolupráce příbuzných, kteří psychologům pomáhali "přesvědčovat", zůstali někteří účastníci pokusu přesvědčeni, že se opravdu ztratili. Disociativním stavům se dříve říkalo hysterie. Psychiatři říkají, že jsou častější, než by si kdokoli představoval. Kulturně - antropologicky je víra v paranormální jevy součástí magicko-náboženské tradice všech civilizačních okruhů. Klíčový vliv má reklama, ziskuchtivost i mocichtivost šarlatánů a podvodníků, kteří využívají lidské zoufalství i hloupost. Zřejmá je i souvislost se soudobou pečlivě pěstovanou antiracionalistickou vlnou, která doprovází hromadnou nejistotu a úzkost ze stavu a vývoje současné společnosti. Pro mnohé sdělovací prostředky je absurdita skvělým zdrojem zisku. Přitahuje pozornost. Bývají jejími spolutvůrci.
Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním
Autor je neuropatolog, zabývá se vztahem mezi mozkem a chováním
