A to, že ve svém volebním programu lhala, je už jasné také.
Rebelie, v jejímž čele proti vlastní vládě stojí sociálnědemokratičtí poslanci Jan Kavan a Vladimír Laštůvka, navíc dokumentuje totální rozklad ČSSD, který může mít dalekosáhlé následky jak pro nejsilnější vládní stranu, tak pro celou společnost.
Proč? Nejsou vyloučeny varianty, že rebelové nakonec někdy přispějí k pádu kabinetu, že pak povolají z vysočinské tvrze do svých řad padlého rytíře Miloše Zemana a budou v případě svého úspěchu vstřícní ke komunistům. Každý z těchto scénářů je dnes na pokraji sci-fi i na pokraji reality.
Premiér Vladimír Špidla však neustále tvrdí, že "zdroje jsou". Jenže "zdroje nejsou". Sliby ČSSD, na něž zlákala mnoho lidí a v roce 2002 s nimi vyhrála volby, nebudou naplněny. Alespoň v tomto volebním období zcela jistě ne. A další šanci ČSSD při stylu současného vládnutí tak rychle nedostane.
Sociální demokracie přitom prodělala za necelé dva roky neuvěřitelný turbulentní vývoj. Zcela zpackaná volba prezidenta, v níž byl Miloš Zeman zničujícím způsobem částí svých spolustraníků potupen, se projevuje dodnes.
Otrávené šípy, které "dědek z Vysočiny" vystřeluje s pomocí svých fámulů, pomalu sociální demokracii rozkládají. Tím samozřejmě postupně oslabují i vládu. Že se premiér Špidla u toho tváří, jako by se nic nedělo, je jiná věc, protože se tak snaží tvářit téměř vždy. Jeho pokerový výraz však nestačí, když v rukou drží slabé karty.
Žádné velké trumfy přitom nemají ani rebelové z ČSSD. Dokázali už však několikrát ovlivnit hru, která se jmenuje vládnutí. A to způsobem, jenž zemi neposouvá dopředu. Neposouvá ji nikam. Kdo nakonec v sociální demokracii vyhraje a jestli se někdy vrátí Miloš Zeman do vysoké politiky, se ukáže. Jedno už však víme jistě: růže (ČSSD) uvadla a její současný způsob vládnutí je historickým omylem.
