Při demonstracích (konaných na Západě, nikoli v Teheránu) bývá za agresora označován Izrael a za oběti Palestinci.
Jak to, napadá nás, když jsou to Palestinci, kdo vědomě dávají bomby do autobusů, ve kterých cestují židovské děti?
A nakonec: řecký hudební skladatel Mikis Theodorakis pravil na veřejnosti v přítomnosti dvou ministrů o Židech: "Tento malý národ je kořenem zla, nikoli dobra." Ministři setrvali v poklidu.
Hanobení židovských hřbitovů, útoky na synagogy, pálení izraelských vlajek. Proč tolik lidí nemá rádo Židy? Pravda, zkuste jmenovat jakoukoli menšinu, která by nebyla vystavena útokům.
Nechuť a nepřátelství k Židům jsou však specifické. Tradicí i intenzitou. Kořeny evropského antisemitismu jsou náboženské a sahají až ke vzniku křesťanství v prvním století po Kristu.
Židé byli postupně vylučováni z mnoha oblastí života společnosti, až jim zůstal především obchod a finančnictví. Jako věřitelé mocných i obyčejných křesťanů se snadno stávali objektem nenávisti.
Jejich život byl ovlivněn složitou síti privilegií a šikanování. Mnozí Židé se chtěli asimilovat, ale vždy se našel někdo, kdo jim jejich původ připomenul. Pro starý kulturní národ byla taková situace neudržitelná, takže se část Židů rozhodla vrátit se do místa původu, tedy Palestiny.
Jenomže tam už po staletí žili jiní lidé odlišné víry a kultury a rozbuška byla na světě. A nakonec nacismus miliony Židů zahubil.
Že Židy nemilují militantní muslimové, ještě chápeme, i když neschvalujeme. Co mají obyčejní lidé ze Západu proti jediné enklávě demokracie a západní civilizace na Blízkém východě, je však záhada.
Že není fanaticky proizraelská třeba francouzská vláda, když má v zemi pět milionů muslimů a "jen" asi šest set tisíc Židů, je jasné. Jasné však není, proč si Zápaďané nechtějí všimnout zákonitosti, že kdo zaútočí na Židy, zaútočí časem na všechny.
