Českých běžců přitom byla drtivá většina.
Začalo to textem, který jsem mailoval na adresy, kam se měly psát dotazy. Přišla odpověď v angličtině, že je to nesrozumitelné, abych dotaz vznesl v angličtině.
Pokračovalo to při registraci - chtěl jsem se zeptat něco člověka, který aktivoval čipy. Podíval se na mne téměř opovržlivě a odsekl, že komunikuje pouze v angličtině.
Na závěr jsem si chtěl nechat vyrýt do medaile své jméno. Lidé, kteří to dělali, komunikovali pouze v angličtině možná ještě v němčině.
Ne že bych nebyl těchto jazyků mocen, ale trval jsem na komunikaci v češtině. Přestali se se mnou bavit.
Ani taková hloupost, jako je česká abeceda v počítači, jim nestála za námahu. Tak jsem se dověděl, že jsem Eerný.
A to vše v Praze v České republice. Nevím, jak koho, ale mne se to hluboce dotklo.
Abych se necítil ponížen, žádám, aby na dalším maratonu v Anglii pořadatelé komunikovali pouze česky a polsky.
