Na kouření konopí je už dnes ve společnosti divná jen jedna věc: jeho přísný zákaz. Společnost se ocitla ve schizofrenní situaci. Na papíře se to nesmí, ale dělá to „skoro každý“.
Z hlediska zákona je na tom užívání marihuany stejně jako krádež v supermarketu. Ale představme si politika, který by se veřejně přiznal k tomu, že v mládí také tak trochu zkoušel krást. A kdyby si přikrádalo tolik gymnazistů, kolik jich zkouší sušené konopí, zhroutily by se všechny Carrefoury, Lidly a Hypernovy dohromady.
Zákony jsou proto, aby platily. Zákon, který neplatí, je demoralizující a škodlivý. Když si státní moc neumí vynutit dodržování jednoho zákona, jak jí máme věřit, že si vynutí dodržování jiného?
Když se veřejní představitelé přiznají k něčemu, co je nezákonné, a nikdo jim to nevyčítá a ani oni sami necítí stud, je to špatné.
Buď je státní moc neschopná a zkorumpovaná, nebo je sám zákon špatný, přežilý, nesmyslný.
V případě marihuany jde spíše o druhou možnost. Množství průzkumů ukázalo, že je sice zdraví škodlivá, ale v menší míře než legální cigarety a alkohol.
Je jistě správné, pokud proti ní vedou státní instituce osvětovou kampaň. Její kriminalizace je však pochybná a zakládá se pouze na nepotvrzeném dohadu, že je branou k tvrdým drogám, které devastují lidskou osobnost.
Některé evropské státy už marihuanu částečně nebo úplně legalizovaly. Měla by to být cesta i pro Česko. V současné době se masově porušuje zákon a nikomu to vlastně nevadí. To se prostě ve slušné zemi nesmí.
