Na dlouhé pětiměsíční cestě Jiřího Paroubka zbýval už opravdu jen kousíček. Přesně čtyři hodiny. Najednou se šéf sociální demokracie nečekaně zastavil před cílem - a tím popřel vše, co do té doby jako buldozer zválcoval a prosadil. Často navzdory všem ostatním.
Na kotrmelce sedmapadesátiletého pragmatika si už Češi zvykli: jednou s komunisty vládnout chce, pak s komunisty zase ne; nejprve americký radar podporuje, poté odmítá.
Avšak nynější motivaci Jiřího Paroubka, proč na poslední chvíli zcela otočil, lze těžko pochopit. Při vysvětlení, že mu jde o zájmy republiky, se těžko ubráníte cukání koutků.
Vždyť letos v březnu svrhl Topolánkovu vládu, která zrovna předsedala Evropské unii. Jiný kabinet, který by ji vystřídal, neměl připravený. Tolik stál o co nerychlejší předčasné volby. Proti všem si postupně vyvzdoroval cestu, jak k ním dojít.
Proč to udělali?Oficiální důvod Rebelové ve straně Strach z neúspěchu Obava z krize a škrtů |
Zatímco ostatní partaje chtěly obecnou změnu ústavy, on prosadil jednorázové řešení, přestože právníci dopředu varovali, že to může být v rozporu s ústavními principy.
Paroubek velmi usiloval o to, aby volby byly v říjnu. Je to jeho šťastný termín, vloni v tomto období drtivě vyhrál krajské a senátní volby.
To, před čím právníci varovali, se však stalo. Vysněné říjnové volby mu překazil poslanec Melčák a Ústavní soud. Rozzlobený Jiří Paroubek hřímal. Vyhrožoval ústavním soudcům. Dokola opakoval, že předčasné volby jsou veřejným zájmem. Fischerovu úřednickou vládu ponižoval, že musí skončit, protože nemá mandát vládnout. Posmíval se zeleným, kteří varovali před spěchem.
Vše korunoval svými slovy z 10. září: "Doufám, že volby bude možné uskutečnit počátkem listopadu. Tipnul bych si, že ODS, TOP 09, zelení a lidovci udělají vše pro to, aby došlo k odkladu voleb na jaro."
Paroubek se na Pražském hradě narychlo dohodl s prezidentem, předsedy obou komor parlamentu i s kolegy šéfy konkurenčních partají, že volby udělají v listopadu.
Kvůli této dohodě narychlo zasedali poslanci i senátoři, premiér Jan Fischer i prezident Václav Klaus ve spěchu podepisovali ještě skoro mokrý zákon, aby se vše stihlo.
Jako by si Paroubek teď ze všech vystřelil. Smluvené plány ke splnění hlavně vlastního cíle na poslední chvíli zrušil.
Důvody velkého kotrmelce
Zaskočení politici včera ve Sněmovně horečně spekulovali, proč vlastně Paroubek otočil. Málokdo věřil pragmatikovi, jenž do politiky vnesl brutální marketing, oficiální obavu z další porážky u Ústavního soudu.
Nabízejí se tři jiné možné důvody:
1) V kuloárech se už v pondělí spekulovalo, že mezi 78 poslanci ČSSD je kolem dvaceti rebelů, kteří chtěli Paroubka podrazit a nehlasovat pro svůj okamžitý konec. A tím si zachránit plat i další štědré požitky, ale i oslabit Paroubka v čele strany.
2) Jiří Paroubek ze svých milovaných průzkumů veřejného mínění zjistil, že i přes dosavadní mírný náskok před ODS by strana nakonec nemusela být tak úspěšná. Prostě proto, že příznivci socialistů znechucení nepřehlednými politickými zvraty by volit ani nepřišli.
Listopad je navíc pro ČSSD nepříjemnější než původně plánovaný říjen. Atmosféra a emoce kolem dvacátého výročí svržení komunistického režimu, to není vhodná doba pro levicovou agitaci. Ideální je naopak pro pravici varující před návratem komunistů k moci.
3) Socialisté zjistili, že hospodářská krize je opravdu vážná a rozhodně nekončí. Vyhrát teď volby a přijít k prázdné státní kase s balíkem předvolebních slibů typu "přidáme důchodcům i rodinám" vlastně není žádné vítězství. Na jejich splnění se těžko najdou peníze, musí se naopak šetřit.
Není tedy lepší nechat udělat černou práci Fischera s Janotou? Jen naoko jejich nepopulární škrty torpédovat a doufat, že na to voliči do června zapomenou?
