Kdo demonstrace organizuje?
V čele nespokojených demonstrantů stojí facebookové Hnutí 6. dubna. Jeho kořeny sahají do roku 2008, kdy se postavilo na stranu dělníků z průmyslového města na severu země Mahalla al-Kubra a 6. dubna vyzvalo Egypťany ke generální stávce. Mezi členy hnutí je mnoho vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí, kteří jsou při organizaci protestů ochotni riskovat zatčení.
V minulosti úspěšně organizovali manifestace za nastolení demokracie, vítali také bývalého šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii Mohameda El Baradeje při jeho návratu do Egypta v únoru 2010. Mladí Egypťané využívají internet k organizaci demonstrací, zajišťování právní ochrany pro zadržené i varování před policejními akcemi.
Co protesty vyvolalo?
Jen málokdo pochybuje o tom, že jiskra do země na Nilu přeskočila z Tuniska, odkud po tlaku obyvatel uprchl dlouholetý autokrat Zín Abidín bin Alí. Lidské pochodně, které rozpoutaly tuniské nepokoje, vzplály také v Egyptě, kde se v posledních dnech upálilo nejméně pět lidí.
Protivládní demonstrace v Egyptě. (27. ledna 2011)
Autoritářský prezident Husní Mubarak drží otěže země pevně v rukou již třicet let. Egypt v září čekají prezidentské volby a na veřejnosti i mezi analytiky vládne přesvědčení, že dvaaosmdesátiletého Mubaraka ve funkci vystřídá jeho syn Gamál.
Co čeká Egypt po MubarakoviTeokracie, svoboda... Mubarak? |
Bankéř západního střihu je třetí nevýznamnější postavou vládnoucí Národní demokratické strany, ale idea prezidentské rošády je většině Egypťanů výrazně proti srsti. Obyčejné lidi trápí spíše stoupající ceny potravin a nedostatek pracovních míst.
Co protestující chtějí?
Hnutí 6. dubna nazvalo úterý Dnem hněvu proti chudobě a represi a svolali demonstraci do centra Káhiry. Mezi požadavky zveřejněnými na internetu je odchod ministra vnitra, zvýšení minimální mzdy a zrušení zákona o výjimečném stavu, který režimu umožňuje beztrestné zásahy proti opozici.
Egyptská metropole Káhira po demonstracích.
Protesty také odrážejí sociální konflikt v egyptské společnosti. Mladí lidé jsou frustrovaní nemožností životní realizace a unavuje je všudypřítomná korupce, systém obsazování funkcí kamarády či příbuznými a Mubarakův portrét na každém rohu.
Jak reaguje Mubarakův režim?
Přestože při protestech zemřelo několik lidí, dá se říci, že velmi obezřetně. V minulosti byl každý projev nespokojenosti s vládou dlouholetého hegemona nekompromisně uhašen, ale představitelé režimu si zřejmě uvědomují, že současná situace by se jim mohla snadno vymknout z rukou. Vláda se ale důsledně snaží blokovat internetové služby, které hnutí používá k organizaci protestů.
Otázkou je, co se stane, pokud policie již nadále nebude schopná nepokoje zvládat. Pak by byla na řadě armáda, která ale nemá v popisu práce zasahovat proti svým spoluobčanům. Pokud by důstojníci odmítli zasáhnout proti manifestacím, mohl by se Egypt snadno vydat v tuniských šlépějích, kde se armáda přiklonila na stranu ulice.
Policie obklíčila modlící se demonstranty v egyptském městě Suez. (27. ledna 2011)
Kdo jsou klíčoví hráči?
Kromě Mubaraka a vládní Národní demokratické strany je tu prezidentův syn Gamál. Přestože to oba Mubarakové odmítají, většina Egypťanů je přesvědčena, že Gamál chce v září kandidovat na otcovo místo. Gamálovi ale chybí vojenské zázemí, které měli dosud všichni vládci Egypta od pádu krále v roce 1952.
Je tu i Islámské bratrstvo. Organizace považovaná za první skupinu usilující v nutném případě i o násilný přechod k islámskému státu stále zůstává zakázána. Přestože v současných protestech hrají podle pozorovatelů islamisté jen malou roli, režim z podněcování nepokojů obviňuje právě je.
Egyptský prezident Husní Mubarak
Muhammad Baradej, pravděpodobný kandidát na egyptského prezidenta
Jakou roli zaujme v egyptských zmatcích bývalý šéf MAAE Baradej, zatím není jasné. Ve čtvrtek prohlásil, že je připraven se na přechodnou dobu ujmout moci, pokud o to bude požádán, a odletěl z Vídně do své rodné země. Návrat prominentního proreformního politika by mohl podpořit demonstranty, kteří zatím nemají v čele vůdčí osobnost. Opozice mu ale také často vyčítá, že tráví příliš času v zahraničí a ztratil kontakt s obyčejnými lidmi.
