Nelze si však myslet, že si domovní znaky dovolil každý řemeslník. Byli to zprvu především krčmáři, kupci a mistři, jejihž řemeslo mělo takříkajíc pozlacené dno.
Procházíme Míšeňskou ulicí, kde namísto velkoměstského ruchu vládne pohoda a klid. Řádové sestry karmelitky kdysi jistě netušily, že bude jednou znesvěceno místo jejich kláštera na pozemku v Míšeňské ulici číslo popisné 12. Po zrušení kláštera vznikl na tomhle placu hamplejz neboli dům nevalné pověsti, kde se scházeli hazardní hráči kuželek. Karty a kostky se tehdy hrály v lecjaké krčmě, ale na zdejším místě to bylo něco jiného a lákavějšího- kuželník byl obsazen od rána do večera a předem se losovalo pořadí. Podle této tradice se dům začal nazývat U bílé kuželky, i když znak se ocitl na nároží až kolem roku 1720. Dnes je v domě restaurace.
Ale zůstaňme ještě v hlubokém středověku. Od společnosti hráčů nebylo příliš daleko k nevěstkám, zlodějům a lupičům. Scházela se tu městská spodina, jež pomalu vytlačovala tehdejší gamblery, kteří se tam začali cítit spíš jen jako trpění hosté. Jeden z nich, statný plavec Jíra, se domluvil se svými kamarády a vypravil se časně ráno, ještě před úsvitem, do domu s pořádnými palicemi aby zvalchovali hřbety opilým a spícím zlodějíčkům. Vloudila se však chybička- spletli si místnost a ve tmě zmlátili rodinu kuželníka tak, že mladá žena a dítě zaplatily za jejich bláznivý nápad svými životy. Nerozumní mstitelé byli za trest odsouzeni k smrti. Na domovním nároží, přímo nad bílou kuželkou, stojí postava pěstouna Josefa s batoletem v náručí. Snad oroduje za Jírův hřích, snad se přimlouvá za současné štamgasty, kteří možná doma zanechali zklamané ženy a plačící děti. Třeba je však všechno úplně jinak. Koneckonců svatý Josef byl přece patronem zmíněných karmelitek, po jejihž odchodu to všechno začalo.
Míšeňská ulice je spojena se jmény dvou vynikajících českých herců. V domě U zlatého beránka - číslo 10 - se narodil Eduard Vojan a později v něm bydlel Zdeněk Štěpánek. Nechybí ani řada pověstí, z nihž některé- jak už to bývá- se částečně zakládají na pravdivých událostech. Některé karmelitky se kdysi chtěly zříci svého údělu jeptišek a snažily se z kláštera utéci. Za trest byly zazděny. Vždy na zlatou neděli se prý o půlnoci rozechvějí stěny domu U bílé kuželky a ozývají se hlasy nešťastných panen, které se snaží uniknout ze svého nedobrovolného hrobu.
Zajděme ještě na sousední Dražického náměstí - mimochodem v některých pragensiích a plánech hlavního města se mylně uvádí název Dražické náměstí. V původním domě U tří pštrosů, kde je dnes exkluzivní hotel, žil podivínský doktor Daniel Kytle, který časem přestal léčit lidi a věnoval se chorým rostlinám. Však k němu také chodili pro radu věhlasní zahradníci a květináři. Kytle se pak začal zabývat výrazovými prostředky zvířat. říkalo se o něm, že rozumí řeči psů, koní a domácího skotu. Jistý cestovatel, který přijel z dalekých krajin, přivezl s sebou cvičenou opici , statného šimpanze. Požádal Kytleho, aby ho s ním naučil komunikovat. Doktor se však se svým uměním řeči zvířat u opičáka se zlou potázal. Slova, výrazy a posuňky si opičák vysvětlil jako nepřátelská gesta, skočil po lékaři a promáčkl mu hrdlo. Než stačil cestovatel opici od Kytleho odtrhnout a zavolat pomoc jiného lékaře, nešťastník s chroptěním vydechl duši. Stará Praha tak měla postaráno o jednu novou prvotřídní senzaci.
 Míšeňská ulice je spojena se jmény dvou vynikajících českých herců. V domě U zlatého beránka - číslo 10 - se narodil Eduard Vojan a později v něm bydlel Zdeněk Štěpánek. (1. prosince 2000) |
 Karty a kostky se tehdy hrály v lecjaké krčmě, ale na zdejším místě to bylo něco jiného a lákavějšího- kuželník byl obsazen od rána do večera a předem se losovalo pořadí. Podle této tradice se dům začal nazývat U bílé kuželky. (1. prosince 2000) |
 V původním domě U tří pštrosů, kde je dnes exkluzivní hotel, žil podivínský doktor Daniel Kytle. (1. listopadu 2000) |
 Dům a znak U bílé kuželky naleznete v Míšeňské ulici 12 na Malé Straně. (1. prosince 2000) |
