Nestačí mi vysvětlení pana Grosse, že se musel chovat ekonomicky a současně si musel půjčit peníze na bydlení. Navíc jeho manželka v srpnu 2004 veřejně říká: Prostě jsem člověk, který o něčem sní, a když na to nemá, tak si to aspoň půjčí... Jednou bych chtěla domek se zahrádkou hned u Prahy, ale zatím na něj nemám.
Zdálo by se, že se jedná o chudou rodinu, ale o částkách, které tato rodina utrácí, mnoho pracujících jen sní. Nestačí mi ani zamotaný příběh Grossova věřitele, ale to panu Grossovi zřejmě nevadí. Jakou může mít premiér úctu k občanům, když nás odbyl větou:"Nevidím důvod, proč bych měl v tuto chvíli něco dokladovat." ?
Sama jsem poznala takovýto přístup pana Grosse, kdy místo jasné odpovědi stáčel pozornost na téma částečně související, ale na samotnou otázku neodpovídající.
Nejprve jsem pana Grosse musela upozornit, že má špatné informace, po té, že vytrhává slova z kontextu. Dál pokračoval svými připravenými větami, kterými vyplňoval čas bez ohledu na podstatu věci. Nakonec jsem se neudržela a řekla mu přímo do očí: "Veřejně jste lhal!" Stalo se tak před mnoha svědky v pořadu Kotel, vysílaném v přímém přenosu. Jednalo se o křivé napadení pana Josefa Šulce, starosty Zálezlic při povodních v roce 2002. Pan Gross zneužil své možnosti snadno vystoupit v médiích a starostu veřejně obvinil, že neříká pravdu a že byl o povodni
včas informován. Starosta pan Šulc nikdy neřekl, že nebyl informován, ale že byl špatně informován! Tento zásadní rozdíl pan Gross dodnes ignoruje, a to přesto že pan Šulc byl z tohoto důvodu vyšetřován policií, která nakonec případ odložila. Prokázalo se, že pan Šulc neřekl a ani neudělal nic špatného, naopak dodnes usiluje o rozvoj obce.
Kde je premiérova slušnost a morálka? Vše se odehrávalo v době, kdy pan Šulc nesl odpovědnost za celou obec a doslova ve dne v noci na úřadě, případně v azylu před vodou, řešil následky povodně. Soukromí šlo stranou, ikdyž v odvážených troskách
domů, byli také trosky jeho i rodin bratra a dětí. Pan Šulc, užtak ve velké psychické zátěži, se dostal pod tlak ještě většía to naprosto zbytečně a jen díku panu Grossovi. Tenkrát ještě nikdo nevěděl jak vše dopadne a zda pravda zvítězí.
Pan Gross se doposud panu Šulcovi neomluvil, zato povýšil z ministra na premiéra.
Snažím se nad těmito smutnými událostmi povznést, ale nemohu se zbavit otázky:
Jakou můžeme mít my občané úctu k takovému premiérovi?
