Podle prvního slyšení se zdá, že ve funkci nezklame a nebude horší než další komisaři. Se svou obvyklou obecností se však bude ztrácet v mase jiných eurobyrokratů.
Na většinu otázek odpověděl český komisař nekonkrétně, a pokud by si měla veřejnost udělat představu, co vlastně bude dělat, tak se to nedozvěděla.
Na jeho obranu lze říci, že se ještě nemůže orientovat v rozsáhlé agendě. Jenže ani jeho vize neupoutaly. Jedno z přednesených poselství, že bude usilovat o "dosažení a udržení vysoké zaměstnanosti", je banální. Kdo by nechtěl? Jak toho chce dosáhnout, zaznělo jen v náznacích.
Diskutabilní byla i tvrzení o udržení sociálního modelu státu v unii. Vývoj u nás i v dalších zemích totiž ukazuje, že sociální stát je ve své dnešní podobě neudržitelný. Například důchody se nedají za stávajících podmínek financovat, pokud nechceme větší zadlužování. V tomto směru rozhodují jednotlivé státy a komisař nic nezmůže.
Jenže Špidlu bude v Bruselu limitovat i jeho držení se přežilého sociálního státu. Sociální věci a otázky zaměstnanosti, o které se bude starat, se přitom dotýkají jednoho z největších problémů EU: Jak vyvažovat pozice veřejného a soukromého sektoru.
Pravověrný socialista Špidla si však neumí představit, že i soukromý sektor je schopen dodávat sociální služby ku prospěchu veřejnosti. Ale nekamenujme jenom Vladimíra Špidlu. Hlavně politici členských států unie by sebou měli "hodit", abychom v budoucnosti za odvedené daně vůbec dostávali důchody.
Aby se nezhoršovala sociální i zdravotní péče. Aby bylo dost peněz na vzdělávání. Aby Evropa dokázala vytvářet nová pracovní místa a uspěla v konkurenci s USA a dravými zeměmi Asie.
První slyšení přesto ukázalo, že nových vizí a zajímavých nápadů se v důležitých otázkách nejspíše nedočkáme. Bude to jen potvrzení před časem objeveného druhu: eurošpidly obecného.
