Američtí scenáristé stávkovali už od začátku listopadu loňského roku víceméně na okraji zájmu většiny evropských médií i evropských diváků. Dva měsíce o nich v Evropě nebylo v podstatě slyšet a zkratka WGA (Writers Guilds Asociation), pod níž se skrývá cech sdružující americké scenáristy, zněla jako z jiného světa.
Jako z jiného světa vypadala ostatně i samotná stávka a jen málokomu bylo jasné, o co vlastně lidem, kteří autorsky stojí za drtivou většinou amerických televizních programů a filmové produkce, jde. To, že tisíce lidí vyzbrojených transparenty kritizujícími manažery filmových studií pravidelně vyrážely do ulic Los Angeles a skandovaly hesla před branami studií Universal nebo Fox, na programy kin žádný dopad nemělo. Filmy proudily stále stejným tempem a americké televizní stanice, kterým kvůli stávce výrazně prořídl originální program, sleduje v Evropě jen málokdo.
Generálka na Oscary
Jenže pak nadešel čas Zlatých glóbů, kterým se díky neoficiálnímu postavení generálky na Oscary dostává i značné pozornosti mimo Spojené státy. Namísto každoroční přehlídky hollywoodských hvězd, luxusních šatů a tříhodinové show se konala jen suchopárná tisková konference. Hvězdy se solidárně připojily ke stávkujícím scenáristům a možné zrušení nebo alespoň značně okleštěná podoba oscarové ceremonie, která se má odehrát 24. února, se staly tématem číslo jedna.
Scenáristé sice udělili výjimku předávání Screen Actors Guild Awards a Spirit Awards, podle prohlášení z tohoto týdne rovněž vezmou na milost a nechají proběhnout předání hudebních cen Grammy, naplánované na 10. února. Nicméně stávka, jež pomalu načíná svůj čtvrtý měsíc, právě díky potížím s ceremoniály zavedených cen se stala obecně zajímavější a srozumitelnější. Zato pro scenáristy možná už začíná být příliš dlouhá.
Přiveď si svou hvězdu
Samotná stávka z odstupu vypadá trochu příliš agitačně a místy až hippie. V americkém duchu ji účastníci částečně pojali jako obecný boj za práva pracujících se značným levicovým laděním. V restauracích se solidárně pro scenáristy servíruje polévka, v plánu je lehce recesistické vymítání Warner Bros., písničkáři prokládají skandování hesel speciálně složenými odborovými protest songy. Tom Morello ze skupiny Rage Against the Machine dokonce své vystoupení zahájil plamenným prohlášením, že „o budoucnosti amerického hnutí pracujících se nerozhodne v Kongresu, ale na chodníku před studiem Fox“.
Do davu se občas vmísí některá z televizních nebo filmových hvězd. Mnohé z nich dorazily samy od sebe, mnohé v rámci dne „přiveďte si svou hvězdu“ na vyzvání svých scenáristických kolegů, bez nichž by byly „němé“, jak hlásá jeden z hlavních sloganů. Svoji solidaritu vyjádřili například Ben Stiller, Jay Leno nebo Callista Flockhartová.
Vášnivě se diskutuje nejen v ulicích, ale i na internetu, kde protestující založili blog UnitedHollywood.com. Jeho prostřednictvím se snaží mluvčí WGA dohnat, co nestihli za řečnickými stolky v ulicích. Oslovují nejen sami sebe, ale i veřejnost, kterou se tak snaží strhnout na svoji stranu. Stávka ve volebním roce nezbytně přesáhla i do politiky. Podporu scenáristům vyjádřili jak prezidentský kandidát Barack Obama, tak jeho konkurentka Hillary Clintonová. Do hry vstoupil i kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger, který prosazuje co nejrychlejší ukončení protestů, které přinášejí milionové ztráty ekonomice „jeho“ státu.
Ztráty Schwarzeneggerova státu
Těžko říct, jestli Schwarzenegger apeloval spíše na scenáristy, nebo zda mířil do druhého tábora, tedy mezi producenty zastoupené Aliancí filmových a televizních producentů (AMPTP). AMPTP, zdá se, se i přes hrozící krizi zatím nijak výrazněji neznepokojuje. Její hlavní zájem zatím leží ve zlepšení vlastní image v tomto sporu.
Už začátkem prosince si organizace sdružující kolem čtyř stovek producentů, z nichž hlavní slovo má osmička nejsilnějších (CBS, MGM, NBC Universal, News Corp/Fox, Paramount Pictures, Sony Pictures Entertainment, Walt Disney Company a Warner Brothers), najala na zlepšení svého vlastního PR profilu špičkové experty, kteří dřív tahali trn z paty například Billu Clintonovi nebo Johnu Kerrymu. Experti mají za úkol zvrátit v očích veřejnosti obraz mocných bezohledných mogulů, kteří vykořisťují scenáristy a odmítají jim přiznat honoráře, jež jim náleží. A právě o přiznané nové podíly se vede spor.
Asociace WGA, rozdělená na východní a západní pobočku, sdružuje dvanáct tisíc scenáristů. Každý z nich odvádí 1,5 procenta ze svého příjmu do společných fondů. Z nich se následně hradí důchody a bezplatná zdravotní péče. WGA se stará o blaho svých členů i jinak. Podle smlouvy, kterou má organizace uzavřenou s producenty, dostávají scenáristé pokaždé, když se jejich práce znovu odvysílá nebo objeví v jiné mediální formě, finanční podíl. Přičemž není tajemstvím, že vedení většiny studií si myslí, že by scenáristé na takový opakovaný příjem mít nárok neměli. Koneckonců, jednou už zaplaceno dostali.
Scenáristé a studia nejsou v takovém sporu poprvé. Naposledy se scenáristé brali za svá práva v případě videokazet a DVD koncem osmdesátých let. Teď chtějí rozšířit pravidlo dodatečných odvodů i na obsah zveřejněný na internetu a v jiných nových médiích, která se díky ziskům z reklamy stávají stále lukrativnějším prostorem pro audiovizuální obsahy. Vypršení smlouvy mezi WGA a AMPTP začátkem listopadu 2007 bylo ideálním momentem, aby vznesli svůj požadavek. A samozřejmě narazili.
Dobrá vůle je málo
Pozoruhodné je, jak rychle se scenáristé zmobilizovali. Původně plánovali stávku až na léto, kdy by svoje aktivity korigovali s herci a režiséry, kterým vyprší smlouva, ale nakonec začali stávkovat pět dní po vypršení kolektivní smlouvy. WAG tak prokázala míru protřelosti, která jí může pomoci, ale taky nemusí. Jednak načasovala stávku tak, aby se studia nestihla předzásobit texty, jednak kalkulovala se sezonou udílení cen.
Bojkot Zlatých glóbů byl pokusem vrátit AMPTP zpátky k jednacímu stolu a pokusit se dojít k dohodě, která by zase scenáristy vrátila za jejich laptopy. Řada z nich už by tam ostatně ráda byla, protože elitních scenáristů, kteří inkasují tučné šeky, je v Hollywoodu poskrovnu a měsíce nezaměstnanosti se začínají zakousávat do rozpočtu těch zbývajících. Navíc už se začínají ozývat i jejich kolegové z ostatních filmových profesí, kteří přišli o práci.
Tah se Zlatými glóby scenáristům vyšel napůl. Sice na celou kauzu strhnul pozornost, ale studia se zatím k jednání nehrnou. Pozice scenáristů se navíc mírně oslabila, když se cech režisérů - na rozdíl od své sesterské organizace - dohodl s producenty velmi hladce a s předstihem už 18. ledna.
Scenáristé tak vedle pokračujících protestů v ulicích analyzují podepsanou smlouvu a zvažují, zda je přijatelná i pro ně. V Hollywoodu totiž obecně funguje pravidlo tzv. pattern bargaining, kdy smlouva uzavřená s jedním cechem je jakýmsi modelem pro smlouvy a jednání s dalšími odbory. Špatnou zprávou pro scenáristy je, že režiséři takový zájem jako oni o zisky z internetu nemají. Dobrou zprávou naopak je, že v režisérské smlouvě studia alespoň uznávají, že tvůrci mají nárok na provizi z internetového obsahu. Scenáristům ho totiž na začátku odepřela zcela.
Studia tak doufají, že se scenáristé spokojí s dobrou vůlí - jenže ti se nechtějí spokojit jen tak s něčím, protože vzhledem k budoucnosti internetu je pro ně dobrá smlouva o ziscích z nových médií naprosto zásadní. A podle analýz WGA jedna z klauzulí ve smlouvě s režiséry umožňuje po vypršení smlouvy nová jednání o výnosech z obsahu zveřejněného na internetu. Což by v praxi znamenalo stávku každých pár let.
Ty Oscary prostě rozdáme
Stoupající nespokojenost mezi samotnými stávkujícími pak vede k otázce, jak dlouho si vlastně scenáristé mohou dovolit stávkovat. Studia se sice nestihla předzásobit úplně, ale nějaké zásoby stihla. Celovečerních filmů je vyrobených dost a díry v programové skladbě televizí jde na čas zaplácnout reality show. Pokud by scenáristé vydrželi, pak stávka bude samozřejmě dlouhodobě mít značný dopad. Finančně by se ztráty mohly vyšplhat až do miliard. Ekonomové zatím finanční ztrátu vyčíslili na 380 milionů dolarů, pokud by stávka trvala 22 týdnů. Tedy stejně jako poslední stávka v roce 1988, která producenty přišla na 580 milionů a oddálila začátek podzimní televizní sezony.
Mezi pořádáním happeningů a lekcemi z právničiny se mohou scenáristé utěšovat, že v téhle hře, která se mění ve hru nervů, jsou Oscary na jejich straně. Nicméně ani to nemusí být až tak úplně pravda. Není vůbec jisté, jestli hvězdy odolají Oscarům, jako odolaly Zlatým glóbům. Navíc producent večera Gil Cates už oznámil, že ceremoniál v Kodak Theatre bude děj se co děj. Nic jiného totiž Hollywoodu nezbývá.
Pokud by se ceny poprvé za 80 let neměly udílet, ztráty pro filmový průmysl by byly zásadnější než u Zlatých glóbů - a byly by to ztráty nejen finanční. Oscary jsou stejnou měrou o penězích jako o prestiži. Slouží jako reklamní platforma, kde si filmový průmysl buduje svou vlastní image a nemůže si dovolit ji ztratit.
Oscarová ceremonie je v USA po přenosu finále amerického fotbalu Super Bowl druhým nejsledovanějším vysíláním. Loni si je naladilo přes 40 milionů diváků. Vzhledem k prestiži cen je pravděpodobné, že pokud stávka bude trvat i přes Oscary, pořadatelé s největší pravděpodobností najdou nějaký způsob, jak ceremoniální večer zinscenovat v nějaké atraktivní podobě. Ostatně Jon Stewart, moderátor večera, už slíbil, že moderovat bude. Stejně tak prý účast přislíbily celebrity, které mají jednotlivé ceny předávat. Jejich jména pořadatelé přirozeně tají.
Že by něco káplo?
Zatímco Hollywood se hádá, některé kinematografie tuší příležitost. Speciálně britský film doufá, že by mohl ze stávky vytěžit kapitál, co se týče financí i prestiže. Jedním ze způsobů, jakým studia stávající situaci řeší, je totiž najímaní scenáristů, kteří nejsou sdruženi v WAG. Britský trh se nabízí jako nejpříhodnější zdroj. A nejen pro scenáristy, ale i pro rozsáhlejší filmový outsourcing a nárůst produkcí přemístěných do zahraničí. Jisté naděje si dělají i pořadatelé britských cen BAFTA, které budou rozdány 10. února a které až doposud byly ve stínu Oscarů. S oscarovou nejistotou v zádech se zvedají šance, že řada hvězd přijede sebe i své róby a šperky předvést právě do Londýna.
Přestože není příliš reálné, že by některá z cen nahradila Oscary, stávka by tak mohla zajímavě rozčeřit nejen americký filmový průmysl.
