O té zemi se někdy píše jako o poslední diktaruře v Evropě. Vládne jí aukokratický nedemokratický vůdce, jehož nemají rádi ani v Rusku, který svým občanům sice dovoluje vyjíždět za hranice, ale své politické oponenty zadržuje, a velmi často také vězní. Někteří zmizeli neznámo kam. Ta země se jmenuje Bělorusko a příští úterý 25. března bude slavit 95 let od svého vzniku. To výročí se neváže k současnému režimu, nýbrž ke svobodnému Bělorusku.
Běloruská lidová republika vznikla stejně jako Československo v roce 1918, dokonce o pár měsíců dříve. Byla to republika nezávislá a demokratická, ale její trvání bylo bohužel velmi krátké. Již půl roku po ustavení státu muselo mnoho Bělorusů ze své země uprchnout. Zastání a podpory se jim často dostala právě zde, v Československé republice, v jejímž čele stál Tomáš Garrigue Masaryk.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko hovoří během parlamentních voleb s novináři (23. září 2012)
Pro nás, Bělorusy, jsou tedy akronym TGM a prezidentovo jméno, spjaty také s naší svobodou a nezávislostí. Dnes, 20. března 2013, chceme proto společně s Mladými evropskými federalisty od 15 hodin na tuto skutečnost upozornit akcí na Pražském hradě.
Proč právě na Pražském hradě? Chceme upozornit současného prezidenta Miloše Zemana na situaci v Bělorusku. Neděláme to proto, že bychom si mysleli, že o Bělorusku nic neví, naopak. Víme totiž, že jako premiér při své návštěvě odmítl celkem šestkrát setkání s Alexandrem Lukašenkem. Na to se nezapomíná!
Chceme ale zároveň prezidentovi touto formou symbolicky připomenout, že náš svátek, stejně jako bílo-červená-bílá vlajka, prapor nezávislosti a dnešní opozice, je vlajkou svobody, o kterou vždy Češi usilovali stejně jako my. Rádi bychom, aby alespoň na chvíli symbolicky zavlála vlajka naší svobody na místech české státnosti.
Parlamentní volby v Bělorusku (22. září 2012)
Máme informace, že Miloši Zemanovi nejsou demokratičtí opoziční aktivisté v Bělorusku lhostejní: možná zatím jenom neměl čas. Věříme, že stejně jako prezident Václav Havel, také prezident Zeman se stane tím mužem z bývalé východní Evropy, který bude vůči diktátoru Lukašenkovi prosazovat tvrdý postup. Rádi bychom se ho na to osobně zeptali.
Víme, že na místo toho, aby se jako premiér sešel kdysi s Lukašenkem, raději strávil čas ve společnosti běloruského sociálního demokrata Mikalaje Statkeviče. Dnes je jeho přítel ve vězení, a to už třetí rok, a to jenom proto, že se rozhodl v roce 2010 kandidovat na prezidenta proti Lukašenkovi.
Básnířka Larisa Genijuš není zapomenuta
Začínáme dnes na Olšanském hřbitově v Praze, kde leží věčným spánkem naši prezidenti Petra Krečeuský (Пётрa Крэчэўскі, 1879 – 1928) a Vasil Zacharka (Васіль Захарка , 1877-1943); oba zemřeli v Praze, Každoročně se scházíme na Olšanech 25. března, aniž bychom očekávali oficiální delegaci nynějšího běloruského režimu. Exilovo vládu, nezávislou vládu na Sovětském svazu, tam totiž doposud neuznávají za legitimní.
Vasil Zacharka - informace o něm
Prezident Alexandr Lukašenko pohrdá hodnotami Evropy: má pohrdavý vztah k opozici, ale i k osobnostem, jež mají naopak vřelý vztah k České republice a její předchůdkyni, Československé republice. Coby ukázka této skutečnosti může posloužit příběh básnířky Larysy Geniuš, která se stala za první republiky občankou Československa. V 1948, po nástupu československých komunistů k totální moci, byla zbavena občanství a převezena do GULAGu jako „odpůrkyně komunismu“. Dnes je paradoxně tento zločin důvodem, proč nemůžeme básnířku Genijuš uctívat v Bělorusku, nesmíme vydavat její básně, nemůžeme jí stavět pamatníky. „Plnou měrou jsem Běloruskou, rovnoprávnou a neponíženou, byla pouze v Čechách...” napsala kdysi básnířka.
Básnířka Larisa Genijuš v gymnaziálních letech
Básnířka Larisa Genijuš v letech pražské emigrace
Podobný problém máme nyní bohužel i v České republice. Zdejší Bělorusové se marně domáhají vrácení jejího československého občanství a její rehabilitaci jako oběti stalinismu. Na úřadu Prahy 7 nám dokonce místní zastupitelé zamítli instalaci jakékoliv vzpomínkové desky nebo památníku. Chtěli bychom i proto prezidentu Zemanovi věnovat autorčinu nejslavnější sbírku básní: Na rodných nivách (Ад родных ніў. Прага, 1942 факсімільнае выд. Слонім, 1995). Napsala ji totiž právě v Praze.
Autorka je publicistka a běloruská politická aktivistka, ředitelka Běloruského domu v Praze, beldom.cz
