Pomyslete si, že média jsou nepřátelská. Řekněte si, že volební kampaň měla být jiná. Nebo na ní trvejte, protože jiní měli být voliči. Nebo si poznamenejte: Nemáme hezké tvářičky. Bez nich to nejde. Chybou bylo, že jsme měli jen jednu tvář. Či bylo dobré, že jsme měli alespoň tu jednu tvář. Bez ní bylo by hůř.
Této činnosti se říká analýza. Je to jakási odbornost, která dokáže poraženým vysvětlil příčiny neúspěchu, případně umí ten neúspěch obhájit. Do "analýzy" vkládají odborníci své sny, tužby a také příští záměry. Cena "analýzy" je v tom, že řeší situace, které se staly v minulosti a které již nepřijdou. Říká se tomu - poučme se z minulosti. V minulosti najde každý chyby, jaké chce.
Úspěch politické strany zajistí tři veličiny: pověst, pověst a zase pověst. To je moudrost nad všechny analýzy. ODS má pověst dvojí: strana bez spojenců, obklopena jen nepřáteli, zato odpovědná za spálenou zemi devadesátých let.
Je lhostejné, zda tato dvojí pověst odpovídá skutečnosti, ale je rozhodující, že ji veřejnost jako takovou bere. Politika, která nedokáže věrohodně obhajovat své dílo a která neumí nacházet přiměřené spojence, nemůže být úspěšná.
ODS všechny problémy a nedostatky devadesátých let nechala své opozici napospas. Dnes už trpí za všechno - jako by v zemi byla sama. Trpí právem, kdo se nebrání či kdo za obranu považuje mobilizaci a jiná abstrakta.
ODS tvrdí, že je ideově čitelná. Možná, ale k čemu jí to je, když je na to sama? V poměrném volebním systému musí každý umět nacházet spojence. Je celkem jedno, zda ODS přistoupí k porážce s alibismem, či kriticky. Důležité pro její osud je, jak se otevře budoucnosti.
Tam ji nečeká minulost, nýbrž události, které ještě nezná ani ona, ani vláda. Na ty se staré postupy hodit nebudou. Je to zajímavý paradox: léta ODS transformovala stát. Teď by měla podniknout totéž sama se sebou.
