Ten obraz je dokladem, že přichází nový druh válčení. Kdysi bojová činnost se soumrakem většinou ustávala. Jenže Američané teď vidí i v noci, a tak mohou potmě bojovat. Mají výhodu, protože jejich protivník je nevidí.
Proto například Američané zahájili pozemní útok proti Iráku ve čtvrtek dosti pozdě, bojovalo se od setmění asi až do včerejší druhé hodiny ranní.
Tuto možnost jim dal přístroj pro noční vidění. Typ, který používají, stojí asi tři tisíce dolarů. Je poměrně lehký a může se nasadit buď na přilbu, nebo přímo na hlavu.
Když jej voják zrovna nepotřebuje, prostě jej otočí směrem dozadu.
Přístroj je vlastně cosi jako miniaturní televize, která sedí pár centimetrů před jedním okem. Voják, který skrz přístroj hledí, má dokonce dvojí výhodu. Jednak vidí lépe než nepřítel, ale také nemůže být tolik oslněn.
Když dojde k výbuchu, oslepí záblesk člověka, který hleděl do tmy, přinejmenším na pár vteřin. Totéž platí, když se na vojáka rozsvítí třeba reflektor.
Bojovníkovi s nočním viděním se něco takového nestane: protože vlastně nehledí do tmy, chová se oko skoro stejně, jako když proti vám rozsvítí baterku někdo během dne.
Kdo chce, může si noc dokonce ještě přisvětlit. Například ve sklepě, kde je opravdu tma tmoucí, si může voják zapnout infračervený bodový paprsek, který osvětluje prostor - ale světlo, které vytváří, vidí jen voják sám, neboť je viditelné jen přístrojem, který má na hlavě. Nepřítel však hledí stále jen do tmy.
Američané jsou si své výhody vědomi, a proto své jednotky cvičí pro boj v noci.
Umět bojovat v noci údajně zatoužili ve Vietnamu, protože se cítili bezmocní před nočními nájezdy partyzánů Vietkongu.
